3.BUŇKA

-  přiléhá ke střední lamele 
-  z celulóz, hemicelulóz a pektinů  
-  roste do plochy vkládáním nových mikrofibril  intususcepce (buňky se prodlužují) 

3.  sekundární stěna  

-  vzniká na vnitřní straně primární stěny 
-  vyvíjí se přikládáním nových vrstev celulózy  apozice ( vzniká až po ukončení růstu 

buňky) 

-  Buňky často odumírají -> na určitých místech v buněčné stěně jsou tzv. tečky, jimiž 

procházejí cytoplazmatické provazce - tzv. plasmodesmy, které spojují protoplasty buněk 
v tzv symplast 

-  Buněčné stěny a interceluláry  (mezibuněčné prostory ) - tvoří tzv. apoplast 

Ukládání látek do buněčné stěny: 

-  Inkrustace - ukládání anorganických látek 

-  Impregnace - ukládání organických látek 

o  lignifikace – dřevnatěn 
o  suberinizace – korkovatění 
o  kutinizace - vylučování kutinu na vnější straně buněk. Vzniká vrstva nepropustné 

kutikuly. 

19 

16) Buněčné inkluze (paraplazma) 

-  Jedná se o rezervní nebo odpadní látky 
-  hromadí se ve vakuolách nebo volně v cytoplazmě 
-  Ve specializovaných buňkách se může hromadit natolik, že zatlačuje původní buněčný obsah 

(např. v tukových buňkách)

Rozlišujeme: 

a) Zásobní látky - zrna glykogenu, kapénky tuků, krystalky bílkovin, roztoky cukrů, škrobová zrna. 

b) Odpadní látky - krystalky minerálních solí, různé pigmenty (např. melanin v živočišných 
buňkách).