4.

4. NOVOVĚKÁ FILOZOFIE 17. A 18. STOLETÍ

4.1. Objasněte gnozeologické východisko u racionalistů a empiristů

• 2 větve: racionalismus (racio = rozum) a empirismus (empirie = zkušenost, smysly)

• Racionalismus – rozvoj na kontinentě, poznání na základě jistoty v podobě rozumu

• Empirismus – rozvoj v Anglii, člověk se rodí jako tabula rasa, white paper, učí nás až zkušenost, senzualismus – všechno poznání začíná od mala u smyslů, metoda experimentu a indukce

4.2. Francis Bacon – objasněte učení o idolech

• Dílo: Eseje, Nová Atlantida, Novum Organon

• Žil v období renesance, názory měl ale novověké

• Pomocí vědy chtěl bojovat proti lidským předsudkům – 4 typy: idola rodu (tribus) – vše, co ovlivňuje naše myšlení díky povaze, idola jeskyně (specus), - omyly získané výchovou, idola trhu (fori) – omyly získané komunikačními šumy, idola divadla (theatri) – zapříčiněna vírou v autority, filosofy

• užíval empirie a indukce, pozorování, experimenty

4.3. Thomas Hobbes - vysvětlete učení o státu a právu

• Dílo: Leviathan (biblická obluda)

• Myslel si, že lidé v předstátním období proti sobě vedli válku = Homo homini lupus (člověk člověku vlkem) a skončili ji, až když se podřídili absolutní moci na základě společenské smlouvy (stát stojí nad zákonem, náboženstvím, cenzurou)

• Lidé mají na výběr: státní absolutismus, anarchie (h.h.l.)

4.4. John Locke

• Dílo: Rozprava o lidském rozumu

• „Nic není v rozumu, co dříve nebylo ve smyslech.“ – čistý senzualismus – smysly č. 1

• Primární (rozloha, tvar, počet, pevnost) a sekundární (chuť, teplota, barva, vůně) kvality – primární se dají dokázat rozumem, bez toho, abychom je vnímali, ale sekundární poznáme, až začneme vnímat smysly)

• Dílo: Dvě rozpravy o vládě

• Panovník vládne z vůle lidu, chrání právo, vlastnictví – pokud ne, lid ho může svrhnout, stát vzniká na základě společenské smlouvy, kterou si vědomě lidé dohodli a nezřekli se v rámci ní přirozených práv

• Dělba moci – panovník (výkonná moc) a parlament (zákonodárná moc) X Hobbes – absolutní moc má v rukou panovník

4.5. George Berkeley – subjektivní idealismus, solipsismus

• Důsledný subjektivní idealismus – ideje závislé na subjektu X (Platón – objektivní idealismus – ideje nezávislé na subjektu

• esse est percipi = existovat znamená být vnímán = existuje jenom to, co teď vnímám, neuznává jinou skutečnost

• Solipsismus (solus ipse – sám jediný, existuje jen vnímající osoba) – později Shopenhauer

4.6. David Hume – kritika kauzality

• Skepticismus – „Může věda dosáhnout skutečného poznání?“ – není možnost, aby věda definovala budoucnost, s budoucností nemá zkušenost – př. Vyjde zítra Slunce? – předpokládám to ze zvyku, na základě opakování, ale nemám žádný důkaz, věda je probabilistická

• Současnost a časová následnost (koexistence a sukcese) není totéž co příčinnost (kauzalita) – př. současně v jeden čas jede auto u Duhy a učitel má výklad, po výkladu učitele následuje v 9:41 přestávka, ale příčinnost mezi těmito hodnotami neexistuje