4.

4.7. Jaké další přístupy k řešení kauzality znáte?

• Determinismus – náhoda má skrytou příčinu, predestinace – vše je předurčeno – extrém: fatalismus – osudovost, pasivnost

• Indeterminismus – dění je náhoda, nepředvídatelnost – extrém: tychismus – vše nahodilé a voluntarismus (vůle vyšší bytosti)

4.8. René Descartes – filozofická metoda, pojetí skepse, důsledky jeho realismu

• Zpochybňuje všechno dosavadní vědění – fyzika, astronomie, medicína = hledá jediné východisko – „Pochybuji, tedy myslím, tedy jsem.“ (Dubito, ergo cogito, ergo sum) – to, že pochybuji, dokazuje, že já existuji = skepse, zpochybňuje vše, kromě myšlení

• Analytická metoda – 1. přijmout jen to, o čem nemám pochybnost, 2. rozdělit to na co nejmenší problémy (analýza), 3. postupovat od nejjednoduššího ke složitějšímu. 4. sumarizovat

• Vrozené ideje = a priori, jsou vrozené, protože jsme je jako nedokonalí tvorové nemohli získat

• Základní vlastnosti těles: rozprostraněnost (res extensa) př. zelená koule – odmyslím si to, že je zelená a zůstane pouze koule v prostoru, a myšlení (res cogitans) = dualismus - důsledek = mechanické vnímání přírody (př. zvířata mají pouze rozprostraněnost)

4.9. Baruch Spinoza – pojetí substance a Boha, etika

• Dílo: Etika vyložená způsobem užívaným v matematice

• Bůh nestvořil svět, svět nemá samostatnou existenci, svět = jak sám Bůh existuje, člověk = způsob, jakým Bůh uvažuje, věc = jak se nám Bůh jeví (gnozeologie)

• Monismus – jediná substance = Bůh, má 2 vlastnosti: rozlehlost a myšlení

• Vyhoštěn ze židovské obce

4.10. G. W. Leibniz – monadologie, postavení Boha, Theodicea

• Dílo: Monadologie – učení o monádách = pokračováni v učení Anaxagora, Demokrita, nekonečně mnoho základů světa

• Monády – nedělitelné, nekonečné, původní, nejmenší, věčné, žádné 2 podobné jednotky, Bůh jako pramonáda, Bůh jako hodinář – naprogramoval celý svět předem podle matematických vzorců

• monády naplněné minulostí, těhotné budoucností, v každé monádě je obsažen mikrokosmos – celý svět

• Theodicea – Bůh musí mísit dobré a špatné, tj. v nedokonalém světě může být vše dokonalé

4.11. Důsledky racionalismu na evropské myšlení 19. a 20. století

• Uznávání racionalismu, vrcholí skepse, podceňování smyslů (viz Descartes)

• Později ovšem přecenění – iracionalismus (Nietzsche)