6.

6. NĚMECKÁ FILOSOFIE 18. A 19. STOLETÍ

6.1. I. Kant – překonání racionalismu a empirismu

• Kant si myslí, že empirici kladli moc velký důraz na smysly a zkušenosti, racionalisti naopak na rozum – východiskem je rovnoměrné rozložení těchto dvou složek v našem prožívání

• „Názory bez pojmů jsou slepé, myšlenky bez obsahu jsou prázdné.“

6.2. I. Kant – Kritika čistého rozumu, základní pojmy a postoje

• Dílo z kritického období – přiklánění k empirismu

• Analýza poznání (gnozeologie), zkušeností – zabývá se hranicemi lidského poznání, doteď byla metafyzika věda o poznání světa, nyní o hranicích lidského poznání („Je naše poznání správné?“ Až to budeme vědět, můžeme poznat svět - transcendentální)

• A posteriori = zkušenost, zážitek, který mám až po ochutnání, poslechu…

• A priori = poznání, které nemá nic společného se zkušeností – př. dítě zná počet množství, i když se to nikdy neučilo

• Soudy = základní kroky lidského myšlení – analytické = žádná nová informace, přísudková část informace je nepodstatná, př. koule je kulatá, černoch je černý, syntetické (posteriorní/apriorní), posteriorní = viz a posteriori, př. tato růže voní, apriorní = př. 5+7=12 (i kdybychom se nikdy s tímto příkladem nesetkali, náš mozek si s ním dokáže poradit)

• „Koperníkův obrat“ = vědomí se řídí podle věcí, věci samy se řídí podle vědomí – stejně radikální tvrzení jako Koperníkovo o tom, že Země obíhá okolo Slunce

• Čas a prostor = nazírací formy – apriorní, předem dané (jako přes brýle), nikdy nemůžeme získat naprostou znalost o tom, jaké jsou „věci o sobě“ – existují mimo čas a prostor, pro člověka nepoznatelné (agnosticismus – podstata světa je nám utajená), víme jen to, jak se nám věci jeví – „věc pro mne“

• Antinomie = pojem pro otázky, na které nejsme schopni odpovědět, př. Je duše nesmrtelná? Existuje Bůh? Jak vznikl svět?, jsou za hranicemi lidského poznání, musíme je přenechat víře

• Kauzalita = příčinnost, je součástí našeho myšlení, rozumu, nikoli světa věcí, rozum chápe všechno, co se děje, jako vztah mezi příčinou a účinkem (kulečníková koule) X D. Hume

6.3. Kritika praktického rozumu – vyslovte svůj názor na Kantovo pojetí morálních zákonů, kategorický imperativ

• Taktéž dílo z kritického období, zabývá se etikou – řeší, na základě jakých morálních pravidel se člověk rozhoduje, heteronomní = pravidla určena zvenčí, někdo nám je řekl, př. v obci se jede 50 km/h a autonomní = pravidla, která si člověk zadá sám, k dosažení cílů př. omezím sladkosti – redukce váhy

• Maxima = platí subjektivně, hlavní zásada, podle které subjekt jedná, př. nebudu kouřit

• Hypotetický imperativ = platí všeobecně, ale podmíněně, př. chceš-li zhubnout, musíš cvičit, chceš-li mít peníze, musíš pracovat

• Kategorický imperativ = platí všeobecně, nepodmíněně – jednej podle té maximy, po níž můžeš chtít, aby se stala obecným zákonem, př. chovej se k lidem tak, jak chceš, aby se lidé chovali k tobě

• Praktické postuláty = zásada, která by měla platit pro lidskou morálku