6.

6.4. Kritika soudnosti

• Dílo již z po - kritického období, zabývá se estetikou

• Nic není náhodné, vše má svůj účel, viz Aristoteles – teleologie

• Umění je samoúčelné, génius se projevuje v umění, ne ve vědě, nedá se naučit

6.5. G. Hegel – zdroje jeho filosofie

• Zdrojem jeho filosofie je dialektika (2 formy: argumentace a vývojová nauka) – Herakleitos – „Vše plyne, „Dvakrát nevstoupíš do stejné řeky“

6.6. Hegel – dialektická metoda, absolutní idealismus a filosofie dějin

• Dialektická metoda – každý vývoj ve světě probíhá takto – teze, antiteze, syntéza

• Teze = počáteční stav, východisko dalšího vývoje

• Antiteze = popření předchozího, negace

• Syntéza = vlastnosti teze a její negace se spojí, jednota vyšší úrovně, negace negace – dialektická triáda = syntéza se stává počátkem pro další tezi (nekonečný proces)

• Př. teze – semínko slunečnice, antiteze – rostlina, syntéza – plod (semeno, ale ne to na začátku, nové), teze – empirismus, antiteze – racionalismus, syntéza – Kant

• Absolutní idealismus = duch je nad subjektivním i objektivním duchem, vládne světu

• Světový proces = seberozvíjení ducha – 1. světový duch – abstraktní, nevázán časem a prostorem, 2. „zvnějšení, sebeodcizení, jinobytí ducha“ – zvnějšení se do formy, která je vázáná s časem, souznění s přírodou, 3. návrat ze sebeodcizení k sobě – filosofie, spojení ideje a přírody, má 3. stupně: a) subjektivní duch – jednotlivec uvědomující sám sebe (antropologie, psychologie), b) objektivní duch – nejen v jednotlivci, ale i v rodině, společnosti, státu (dějiny, právo, etika), c) absolutní duch – zcela se navrátil z jinobytí, návrat z prvotní abstraktnosti k sama sobě, ale na vyšším stupni (umění, filosofie, estetika)

• Filosofie dějin – patří k objektivnímu duchu, dějiny = politické dějiny, nicotné postavení jednotlivce, v dějinách jedná světový duch a jednotlivce používá jen jako svůj nástroj, velké osobnosti v dějinách neměli žádnou osobní vůli, jen se v nich duch ztělesňoval, často dělal věci, které byly jednotlivci proti vůli, ale byly historicky nutné – „historie nás učí to, že se z ní lidé nikdy nepoučili“, světový duch má vést lidi k stále většímu uvědomování se (teorie vznikla před válkami!)

• Závěr: podceňování empirického poznání, obrovský význam dialektiky, vliv na mladohegelovce (levice – materialisté, postavili Hegela z nohou na hlavu) a Marxe a starohegelovce (pravice)

6.7. L. Feurbach – antropologický materialismus a kritika náboženství

6.8. Marxismus – dialektický a historický materialismus, politická ekonomie

• Dialektický materialismus = vychází z Hegela (uplatnění pro hmotu, „z nohou na hlavu“), 1. vše pořád plyne, proměňuje se, není absolutní, Marx si ale myslel, že je vývoj buď spirálovitý anebo ve skocích, 2. každá hmota je v pohybu – atribut, na vrcholu je pohyb společenský, hmota je nekonečná, nemůžeme ji plně definovat, je nezávislá, prvotní, myšlení je závislé na hmotě

• Odcizení = proces, kdy je kapitalistický člověk nucen pracovat a nevidí výsledek své práce, produkt je pak staven proti dělníkům (př. zdokonalování výroby)

• Historický materialismus = uplatnění dialektiky v lidské společnosti – „svoboda je poznaná nutnost“ – člověk by v životě měl jednat tak, aby když pozná, že je pro něj něco nutné, musí se s tím ztotožnit