9. Seifert _ Maminka

9. Seifert – Maminka

Seifert Jaroslav (*23.09.1901 - †10.01.1986

Jaroslav Václav Seifert se narodil 23. září 1901 na Žižkově v Riegrově (dnes Bořivojově) ulici č. 19

• český lyrický básník, prozaik, publicista a překladatel

• otec: Antonín Seifert, narozen 23. března 1861 v Praze, vyučený zámečník, pak úředník, obchodník sobrazy , dělník v ortopedické dílně

• matka: Marie, rozená Borutová, se narodila 8. září 1873 v Kralupech nad Vltavou

• 1. listopadu 1905 se narodila sestra Blažena

• vychodil šest tříd gymnázia, poté studií zanechal

• r.1919 debutoval verši v časopise Republika a začal svou žurnalistickou a literární dráhu

• ve dvacátých letech se stal spoluzakladatelem, členem a mluvčím uměleckého hnutí Devětsil

• r.1921 vstoupil do KSČ

• mezi 1922-29 působil jako redaktor Komunistického nakladatelství a knihkupectví v Praze na Perštýně

• redigoval řadu komunistických deníků a avantgardních časopisů (Rudé právo, Rovnost, Právo lidu, Nová scéna, Kytice)

• 19. ledna 1928 se na žižkovské radnici oženil s Marií Ulrichovou

• r.1929 podepsal spolu s dalšími předními levicovými spisovateli manifest proti Gottwaldovu vedení KSČ, za to byl ze strany vyloučen

• od roku 1930 byl členem sociální demokracie

• r.1936 byla jeho sbírka Ruce Venušiny poctěna státní cenou za písemnictví

• r.1946 se stal členem České akademie věd a umění

• r.1949 odešel do invalidního důchodu a žil pak jako spisovatel z povolání

• r.1955 získal za knihu Maminka státní cenu za literaturu

• r.1956 pronesl - s velkým ohlasem - kritický příspěvek na 2. sjezdu Svazu československých spisovatelů

• byl těžce postižen chorobou pohybového ústrojí

• r.1966 byl jmenován národním umělcem

• r.1968 získal za knihy Koncert na ostrově, Halleyova kometa a Odlévání zvonů státní cenu za literaturu

• r.1968 byl zvolen předsedou rehabilitační komise Svazu československých spisovatelů

• r.1977 podepsal jako jeden z prvních Chartu 77

• r.1982 byl jmenován členem Bavorské akademie krásných umění

• 11. října 1984 mu byla za "poezii, která svěží smyslovostí a mimořádnou vynalézavostí podává osvobozující obraz lidské nezdolnosti a mnohotvárnosti" udělena Nobelova cena za literaturu; cenu ve Stockholmu 10.12. jeho jménem převzaly jeho děti

• v září 1985 podepsal protestní prohlášení Charty 77 zaslané Evropskému kulturnímu fóru v Budapešti; podpis později pod nátlakem odvolal

• 10. ledna 1986 zemřel v pražské nemocnici na Strahově na selhání srdce

• z iniciativy F.Janoucha byla 11.1.1986 Nadací Charty 77 ve Stockholmu zřízena cena Jaroslava Seiferta za nejlepší díla české a slovenské literatury, která nesmějí být publikována v Československu (po listopadu 1989 byl statut ceny změněn)

• ve svých literárních počátcích byl velkým proletářským bojovníkem (Město v slzách, 1921; Samá láska, 1923)

• poté přešel k poetickému okouzlení moderní civilizací (Na vlnách TSF, 1925)

• následně ve svém díle vyjadřuje cit k drobným darům života, k domovu a národní kultuře (Poštovní holub, 1929; Jablko z klína, 1933; Ruce Venušiny, 1936; Vějíř Boženy Němcové, 1940; Světlem oděná, 1940; Kamenný most, 1944)

• sbírka Přilba hlíny (1945) shrnuje dobu ohrožení a zápas o svobodu

• sbírky Šel malíř chudě do světa (1949) a Chlapec a hvězdy (1956) inspirované díly M.Alše a J.Lady

• v 60. letech jeho verše zdrsněly, rým se vytratil a z básní zaznívá melancholie; objevuje se motiv smrti, vzpomínky na dětství a mládí (Koncert na ostrově, 1965; Odlévání zvonů, 1967; Halleyova kometa, 1967; Deštník z Piccadilly, 1979; Morový sloup, 1981; Býti básníkem, 1983)