Arabesky_V001_o

Společná část maturitní zkoušky

Český jazyk a literatura – vyšší úroveň obtížnosti

Pracovní list

Jan Neruda

Arabesky

Výňatek

Umělecký text

Horáček už zemřel. Nelituje jeho smrti nikdo, znaliť ho po celé Malé Straně. Na Malé Straně vůbec zná soused souseda velmi dobře, snad proto, že vůbec více lidí nezná, a když Horáček umřel, povídali sobě, že je to dobré, poněvadž se tím jeho dobré matce ulehčí, a pak že „byl darebákem“. Umřel v pětadvacátém roku svého stáří náhle, jak v seznamu zemřelých stálo; v seznamu tom nebyl charakter udán a to proto, jak pan provisor v lékárně velmi vtipně pravil, že darebák vůbec charakteru nemá. Ovšem, kdyby pan provisor byl umřel! Na toho a o tom nevěděl nikdo nic! Mrtvola Horáčkova byla s jinými mrtvolami z obecné kaple vyvezena – „jaký život, taký konec,“ – pravil pan provisor v lékárně – a za vozem šel malý houfec, sestávající většinou z poněkud svátečně oděných a tím ještě spíše znatelných žebráků. V houfci patřili jen dva lidé k průvodu Horáčkovu, stařičká matka a velmi elegantně oděný mladý pán, jenž ji vedl. Tento byl celý vybledlý, chůze jeho jaksi třesoucí se a nejista, ba zdálo se, jako by se chvilkami zimničně otřásal. Malostranští sobě plačící matky hrubě ani nevšímali, vždyť se jí ulehčilo a plakala-li, tedy jako vůbec matka a snad radostí; mladý pán ale byl nejspíš z jiné čtvrti, poněvadž ho nikdo neznal. „Chudák, sám by potřeboval podpory! Jde nejspíš kvůli Horáčkové! – Jakže? Jeho přítel? – I kdož by se veřejně pohaněnému přiznával! A pak neměl Horáček už od dětinstva přátel, byl vždycky darebákem! Nebohá matka!“ – A matka usedavě cestou plakala, mladému muži kanuly bohaté slzy po tvářích, vzdor tomu, že byl Horáček už od dětinstva darebákem.

Neumělecký text

Nerudova povídková tvorba z konce padesátých let a z počátku šedesátých let je shrnuta v prozaické prvotině Arabesky. Obdobně jako jeho básnický debut Hřbitovní kvítí jsou i Arabesky projevem kritického postoje ke skutečnosti. Tyto prózy zobrazují převážně tragické rysy lidské samoty, v centru autorovy pozornosti jsou hlavně konflikty lidské individuality, které však nevyrůstají z romantického gesta výjimečných osobností, postavených proti společnosti. Hrdiny Nerudových próz jsou prostí lidé, které společnost se svými předsudky vyřadila a izolovala. Autorův zájem se soustředil na tyto postavy, zajímavé svým osudem a svými charakterovými rysy, a básník se snažil odkrýt před čtenářem smutné a tragické momenty jejich situace.

[...]

Neruda vyšel ve svých příbězích z vlastních životních zkušeností, líčil prostředí, které důvěrně znal. Například první jeho tištěná povídka čerpala ze zkušeností, které získal jako lokálkář v pražském německém deníku. V povídce Byl darebákem najdeme mnohé autobiografické rysy (vzpomínky na dětství). S autorovou životní zkušeností, díky které vstupovaly do literatury nové rysy skutečnosti, souvisel i silnější zřetel sociální. Novým momentem těchto próz je též to, že se obracejí jednoznačně k životu městského člověka.