Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




7 _ rostlinna pletiva a zivocisne tkane

DOC
Stáhnout kompletní materiál zdarma (1,28 MB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.

7. Rostlinná pletiva a živočišné tkáně Typy rostlinných pletiv a jejich charakteristika buňky různých částí těla se liší svými funkcemi → různý tvar, velikost → Histologie= věda zabývající se tkáněmi Pletivo = soubor buněk vykonávající stejnou funkci, se stejným tvarem a velikostí u živočichů tkáně Dělení pletiv: Na základě tvaru buněk Parenchym Prosenchym Sklerenchym Kolenchym Na základě funkce Meristémy (dělivá pletiva) Trvalá pletiva Základní pletiva Krycí pletiva Vodivá pletiva Pletiva podle tvaru buněk Parenchym: Tvořen tenkostěnnými buňkami s četnými mnohobuněčnými prostorami (intercelulárami) Prosenchym: jednosměrně protažené bunky se šikmými příčnými přihrádkami bez intercelulár nejčastěji ve svazcích cévních Kolenchym: Pletivo bez mezibuněčných prostor, protáhlé tenkostěnné buňky ztlustlé v rozích Zpevňuje a vyztužuje rostlinu (výskyt např. u hluchavkovitých) deskovitý kolenchym = b. mají ztlustlou i celou 1 stěnu Sklerenchym: Ztlustlé po celém povrchu, jejich protoplasty (vnitřní části buňky) brzy umírají → pak slouží jako mechanická opora plazmodesmy = jemná plazmatická vlákénka skrz tlusté stěny – komunikace, propojení buněk Mohou být krychlového tvaru, pak tvoří tzv, kamenný sklerenchym (povrch pecek a ořechů) Mohou být protáhlého tvaru, pak vyztužují pletiva Dělivá pletiva (meristémy) tvořena parenchymatickými b. – neustále se dělí → umožují růst po celý život Protomeristémy= vrcholové dělivé pletivo Vrcholové meristémy, na růstových vrcholech rostliny Skupina buněk, která si trvale uchovává schopnost dělit (nediferenciované buňky) Primární meristémy dělicí pletiva postupně přecházejí v trvalá Sekundární meristémy = druhotná dělivá pletiva Produkují buňky, které umožňují růst rostliny do šířky (tloustnutí), jedná o obnovení dělivé činnosti již diferenciovaných buněk např.kambium (jeho činností vzniká druhotné dřevo a lýko),kalus (hojivé pletivo) Trvalá pletiva Vznikají vždy činností nějakého meristému (prodlužují se a postupně ztrácejí dělicí schopnost) Krycí pletiva (pokožková) tvoříepidermis (pokožku nadzemní části) nebo irhizodermis(pokožka kořenů) dlaždicovité bunky, těsně přiléhající, na vnějších stěnách na povrchu buněčné stěny majíkutikulu (složené z látkykutinu, tukového charakteru, nepropustné pro vodu a plyny) útvary: průduchy (stomata) - 2 svěrací buňky, které jsou odvozené od parenchymu, mezi nimi štěrbina, na základě turgoru (=vnitřní tlak) potom otevírají štěrbinu (dostatek vody → vzroste turgor v b. → b. se vyklenou, zvětšení štěrbiny-otevření štěrbiny-proniknutí páry) trichomy – chlupy na povrchu – krycí, žlázové (vylučování pryskyřic podobně jako máta) nebo žahavé (kopřiva) hydratody- vodní skuliny tvořené vylučovacím pletivem, vylučují samovolně vodu – způsobujígutaci(listy kontryhelu) Vodivá pletiva rozvádění látek rozpuštěných ve vodě do celého těla cévní svazky ( v listech se větví do žilek) xylém (dřevní část): složen z cév a cévic (tracheje, tracheidy), u kapradorostů a nahosemenných jen cévice vede vodu s minerály z kořenů do stonku a listů, také zpevňovací fce voda z kořenů s živinami je přenášenakohezními silami (odpar způsobuje tlak) směrem nahoru bez ATP floém (lýková část): vede produkt asimilace směrem dolů po rostlině, na přenos je potřeba ATP sítkovice tvořena bezjadernými buňkami s proděravělými příčnými přepážkami mohou být různě rozmístěna, mezi nimi se nacházíkambium Základní pletiva parenchym, vyplňují prostory mezi krycími a vodivými pletivy a plní další funkce vodní pletivo – skladuje vodu zásobní pletivo – schraňuje živiny (většinou ve formě škrobu) asimilační funkci (probíhá v něm fotosyntéza) asimilační pletiva – běžný palisádový nebo houbový parenchym, který plní podpůrná pletiva – většinou sklerenchymatické buňky, drží rostlinu vzpřímeně (typické pro vyšší rostliny), častoidioblasty (buňky, které se významně odlišují od okolních buněk svou velikostí, tvarem nebo funkcí) vzdušná pletiva – u vodních rostlin a rostlin, které potřebují být odlehčené, obsahuje množství vzduchu a díky tomu může plavat na vodní hladině vylučovací pletiva – slouží k vyměšování produktů rostliny (latex, medníky – vylučují sladkou šťávu v květech) nebo přebytečné vody (vodní štěrbiny) Hojivá pletiva (kalus) -nediferenciované buňky, které mohou diferenciací nahradit poškozená pletiva Vegetativní a generativní orgány rostlin a jejich modifikace soubory určitých pletiv vytváří orgány, které plní určitou funkci tělo rostlin členěno na 3 části: kořen, stonek, list = vegetativní orgány Kořen: vegetativní orgán, podzemní, nečlánkovaný, neukončený růst, nepravidelně větvený, neobsahuje chlorofyl funkce: upevnění rostliny v půdě nasávání a doprava minerálních roztoků zásobní vegetativní rozmnožování pod zem uložení asimilátů- ochrana- lidská potrava x necháme na povrchu- rozmnožování/plod růst: kořínek vyroste při klíčení semen, dává základprimárnímu kořenu, ten se buď uchová a vyrůstajíkořeny postranní(A – dvouděložné rostliny), anebo je nahrazentrsem adventivních kořenů(B - jednoděložné rostliny) stavba: buňky meristému v určité vzdálenosti od vrcholu ztrácí dělící schopnost a začnou se diferencovat růstový vrchol tvořen meristémem, chráněnčepičkou (calyptra) z parenchymatických buněk rhizodermis (jednovrstevnákořenová pokožka) – na povrchu kořene primárníkůra (cortex) z živých parenchymatických buněk endodermis = nejvnitřnější vrstva, ohraničuje střední válec střední válec je místem uložení cévních svazků, od zbytku kořene je oddělenpericyklem pericykl =vrstva parenchymálního pletiva, ve kterém se zakládají postranní kořeny, zachovává si dělivou funkci u dvouděložných a nahosemenných rostlin po odumření primární kůry tvoří korek středem kořene probíhajícévní svazky oddělenékambiem, v jejich středu jedřeň činnostíkambia může kořen tloustnout (ne jednoděložné rostliny) z buněk pokožky se zakládají kořenové vlásky modifikace kořene: (mrkev) kořenováhlíza (jiřina) haustoria – savé kořeny (jmelí) přičepivé kořeny (břečťan) vzdušné kořeny (filodendron) bulva – přeměna

Témata, do kterých materiál patří