Babička- Božena Němcová

Božena Němcová
BABIČKA
1855, povídka

LITERÁRNÍ DRUH: epika
LITERÁRNÍ ŽÁNR: povídka
LITERÁRNÍ FORMA: próza

ČASOPROSTOR: Ratibořice – Staré bělidlo, 1. pol. 19. stol.

NÁMĚT: život venkovského lidu v polovině 19. století

TÉMA: Příběh babičky, která přijíždí prožít konec života u své dcery a její rodiny

MOTIVY: rodina a rodinné vztahy, vztah venkovanů a šlechty, vztah k přírodě, vlastenectví, lidové zvyky a obyčeje během roku, láska šťastná i tragická

DĚJ:
Babička žila ve vesnici spokojený život. Jednoho dne ji přišel dopis od dcery Terezy, ve kterém ji zvala k nim, do panství kněžny Zaháňské, na Staré bělidlo, aby jí pomohla s dětmi. Babička nechtěla opustit svoji rodnou vesničku, ale chtěla pomoci své dceři a poznat vnoučata. Po dlouhém rozmýšlení nakonec pozvání přijala. Její vnoučata se jí nemohla dočkat, nejvíce se na ni těšila Barunka. Když babička dorazila na Staré bělidlo, všichni měli velikou radost a děti z ní nemohly spustit oči. Babička svá vnoučata viděla poprvé. Také se seznámila s dvěma psy Sultánem a Tyrlem a k tomu ji přišla přivítat celá Proškovic rodina. Babička byla velmi staromódní a zachovávala staré české zvyky. K těmto obyčejům vychovávala i děti. Babička vyprávěla svým vnoučatům spoustu poučných příběhů a pohádek, které děti velmi rády poslouchaly. Na krku nosila pověšený provrtaný dukátek, který dostala sama od císaře Josefa II pro štěstí. V létě vstává ve čtyři hodiny, v zimě v pět hodin. Děti se obzvláště těší na neděli, kdy je babička nebudí, protože se účastní ranní mše. Na babičku si všichni brzy zvykli a oblíbila si ji dokonce i komtesa Hortensie.
Příběhem v příběhu je povídání o Viktorce. Viktorka byla nádherná dívka, dcera sedláka. Zamilovala se do hocha z vedlejší vesnice a měli spolu dítě. Když byl při souboji jednoho dne zabit, Viktorka zešílela. Své dítě hodila do splavu a utopila ho. Viktorka běhala po lesích, s nikým se nebavila, byla nedůvěřivá, posedávala u splavu a zpívala. Jednou při velké bouřce Viktorku zasáhl blesk.
Babička byla velmi dobrotivá a vždy přála více jiným než sobě. V údolí Starého bělidla ji měl každý rád i sama kněžna ji obdivovala. Dokonce byla i pozvána na zámek. Knihou se prolínají babiččina setkání s kněžnou a Hortensií. Dívka Kristla (jedna z babiččiných oblíbenkyň) se šťastně vdala za Mílu.
Dobrých skutků měla babička požehnaně, mezi které patří třeba jak přemluvila paní kněžnu, aby přispěla almužnou na Kudrnovic děti. Babička stárne a říká, že zemře společně s jabloní na zahradě. Na jaře, když na jabloni nevyraší listy, začne babička kašlat a potom ulehne. Proškovi rozešlou zprávy a sjedou se všechna vnoučata, aby se s ní rozloučila. Babička zemře, když se společně s Barunkou modlí. Všichni byli smutní a plakali. Když paní kněžna pozoruje z okna pohřební průvod, znovu zašeptá: „Šťastná to žena!“