BABIČKA - koncept maturitního okruhu

když pozná její stesk po florentském  malíři a upozorní na něj paní kněžnu. Vyprávění  sleduje obrazy venkova v ročních obdobích 

(církevní  svátky:  Vánoce,  Velikonoce,  obřady  a  tradice,  rodinné  slavnosti,  pouť,  jarní  povodeň,  dožínky,  draní  peří,  svatba  Kristly 

s Jakubem Mílou…). Obrazy dokreslují povídání dalších postav (pan Beyer o životě v horách, děti o škole, babička o svém mládí…). 

Významným mezníkem je také tragický konec Viktorčin: za bouře je zasažena bleskem.  

Na konci novely vstupuje do sledu událostí autorka s epilogem, v němž popisuje poslední léta babiččina života, její smrt a pohřeb, 

jemuž přihlíží za okny ratibořického zámku paní kněžna, která pronese symbolickou poslední větu knihy: „Šťastná to žena!“.   

Charakterizovat dílo z hlediska jazykového a kompozičního:  

Nejdůležitějším  rysem  novely  Babička  je  nedějový,  na  realistickém  popisu  založený  způsob  kompozice.  Jedná  se  o  řadu  obrazů 

z venkovského života spjatých s hlavní postavou. Kompozičně je vyprávění v 18 kapitolách rozprostřeno mezi dvě události – příjezd 

babičky  k Proškům  a  babiččino  stárnutí,  smrt  a  pohřeb.  Zhruba  od  poloviny  se  seznamujeme  s rokem  na  Starém  bělidle  –  líčení 

venkovského  života  ve  všech  ročních  obdobích  (od  léta  do  jara).  Jazyk  díla  je  jednoduchý,  bez  složitějších  metafor.  S bohatým 

užitím archaických, nářečních výrazů, lidových obratů a rčení se vypravování přibližuje mluvené řeči.