10-Houby-a-lišejníky

Typy lišejníkové stélky

• Korovitá – celou spodní stranou pevně přirůstá k podkladu, nelze oddělit bez poškození (lišejník zeměpisný)

• Lupenitá – do plochy, volné laločnaté okraje, nejčastější (terčovka bublinatá, terčovník zední)

  • Svrchní korová vrstva (houba), řasová vrstva, dřeňová (houbová) vrstva, spodní korová vrstva (houba)

  • K podkladu připevněna rhizoidy či hyfami

• Keříčkovitá – větvená stélka, k podkladu upevněna jen v jednom místě, snadno oddělitelná (dutohlávka sobí, provazovka)

Rozmnožování:

• Nepohlavně:

  • Rozpad (fragmentace) stélky

  • Shluky řasových buněk obaleny houbovými vlákny - soredie (autotrof se v tom množí dělením, houba askosporami vznikajícími v drobných plodničkách – pohlavně)

• Pohlavně se množí pouze mykobiont (viz houby)

Výskyt: extrémní stanoviště (vysoké hory, arktické oblasti, pouště) – díky nízkému obsahu vody v těle, skály, borka, půda, zdi, krovky brouků

Význam: lišejníkovými kyselinami leptají skály, bioindikátory – reagují na znečištěné ovzduší

Pomalý růst díky pomalému tempu fotosyntézy (díky nepříznivým podmínkám)

Terčovka bublinatá (stromy), terčovník zední (zdi, borka, oranžovožlutý), dutohlávky (keříčkovité stélky), lišejník zeměpisný (skály, žlutozelená korovitá stélka)