29-Ekologie-pojmy

PŮDA

• vznik zvětráváním litosféry (matečné horniny)

• zdroj většiny anorganických živin

• složka pevná, plynná, kapalná

• fyzikální vlastnosti půdy

• • pórovitost – závisí na velikosti částic

  • sorpční schopnost – schopnost půdních částic vázat vodu a ionty (zvyšuje se obsahem humusu)

  • teplota – na povrchu kolísá, v hloubce se příliš nemění (s přibývající hloubkou se teplotní křivka zplošťuje)

  • obsah iontů má vliv na

  • • kyselost půdy (pH): kyselé půdy, zásadité půdy (viz dále)

    • slanost půdy – zasolení omezuje příjem živin (→ halofyty – adaptace na vyšší obsah solí v půdě, např. jitrocel přímořský, solnička přímořská, hvězdnice slanistá)

• dělení rostlin dle nároků na množství živin v půdě

• • ligotrofní = rostou na půdách chudých na minerály (vřes)

  • mezotrofní = rostou na půdách se střední zásobou živin (trávy)

  • eutrofní = rostou na půdách bohatých na živiny (lilie)

• dělení rostlin podle nároků na pH půdy

• • acidofilní = rostou na kyselých půdách (vřesy, azalky, borůvky)

  • neutrofilní = většina rostlin

  • alkalifilní = rostou na zásaditých půdách (koniklec, sleziník)

• v půdě vzniká půdní společenstvo = EDAFON

• • mikroorganismy (bakterie, aktinomycety, řasy, houby, prvoci), chvostoskoci, hmyz a jeho larvy, žížaly, roztoči, hlístice, vířníci, želvušky, obratlovci (hraboši, krtci, hryzci)…

  • činností organismů jsou půdní částice shlukovány, slepovány, vznikají půdní agregáty, které zlepšují prostředí pro kořeny rostlin

Ekologická nika I. třídy (Elton 1927) – funkce druhu ve společenstvu: nika je určena místem živočicha v biologickém prostředí, včetně jeho vztahů k potravě a k nepřátelům.

Ekologická nika II. třídy (Grinell 1904) – vlastnost dané populace, určitého druhu: nika je určitý soubor schopností k využití zdrojů, k přežití a ke kompetici a k nim komplementárních potřeb.

Ekologická nika III. třídy (McFadyen 1957) – kvalita prostředí: nika jako soubor ekologických podmínek, v jejichž rámci může druh využívat zdroje tak efektivně, aby se mohl rozmnožovat a obsazovat další prostředí se shodnými parametry.

Nika jako multidimensionální hyperprostor určený osami zdrojů (Hutchinson 1958). Lze rozlišit základní a ve skutečnosti realizovanou niku.

Další ekologické pojmy (pro vymezení prostředí, v němž organismus žije):

• biotop = prostor poskytující organismům podmínky pro život (abiotické podmínky)

• biocenóza = heterotypický soubor složený z populací různých druhů mikroorganismů, rostlin (fytocenóza) a živočichů (zoocenóza), vzájemně spjatý složitými vztahy

• ekosystém = systém vzniklý propojením biocenózy s biotopem

• ekologická nika = soubor všech faktorů prostředí, které na organismus působí, vztahy, jež využívá ke svému životu – funkční a prostorové zařazení organismu v ekosystému

• biom = společenstva velkých oblastí Země spolu se substrátem a makroklimatem, rozsáhlé ekologické systémy