3. NEBUNECNE ORGANISMY VIRY, VIROIDY
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
dělení podle tvaru:
kulatý (koky): kok, diplokok, streptokok, stafylokok
tyčinkovitý (bacily): vibrio, spirila, spirocheta
dělení podle O2:
aerobní (potřebují kyslík)
anaerobní (v přítomnosti O2 nemohou existovat)
fakultativně anaerobní (v přítomnosti O2 ho dýchají, bez něj dýchají jiné látky)
Rozmnožování:
nepohlavně dělením (replikace DNA)
pohlavně (2 jedinci si vymění části chromozomu)
Význam:
jsou všudypřítomné
některé:
destruenti (rozkládají org. hmotu – mineralizace)
nitrifikační bakterie (přeměňují amoniak na dusičnany)
denitrifikační bakterie (dusičnany mění na amoniak nebo plynný dusík)
hlízkovité bakterie (žijí na kořenech bobovitých rostlin, vazači dusíku)
žijí ve střevech – kvasné a hnilobné bakterie
bakterie mléčného a octového kvašení – příprava potravin
patogenní bakterie (způsobují vážná a přenosná onemocnění člověka a zvířat: zápal plic, angína, cholera, tyfus, TBC,…odolnost proti těmto nemocím se získává očkováním (vakcina), nemoci se léčí antibiotiky nebo sulfonamidy)
B) Sinice
autotrofní
Stavba:
okolo jaderné hmoty systém tylakoidů s chlorofylem a + β-karoten, modrý fykocyan, červený fykoerytrin → kombinace barviv
zásobní látkou je škrob
slizový obal
dělení:
jednobuněčné (vývojově starší, po dělení zůstávají pohromadě díky slizov. obalu)
vláknité (vývojově mladší, mají pochvu, v níž jsou buňky za sebou uloženy)
některé druhy mají heterocysty (tvarově odlišné buňky schopné vázat N2)
za nepříznivých podmínek vytvářejí klidové spory akinety
rostou ve vodě, na vlhké půdě, na skalách a na kůře stromů
Rozmnožování: - nepohlavní
jednobuněčné dělením
vláknité pomocí hormogonií (část vlákna, které se oddělilo od mateřského doroste v nové)
Význam:
na rýžovištích obohacují půdu o dusíkaté látky
„vodní květ“ – pomnožené sinice na hladině vody
sinice + houba = lišejník
podle evoluce vytvořily O2 v atmosféře
plankton
III. Obranné mechanismy: (str. 258-259)
imunita = schopnost organismu bránit se proti cizorodým látkám a patogenům
specifická – zprostředkovaná specifickým imunitním systémem → lymfocyty (typ bílých krvinek, které pocházejí z kmenových buněk kostní dřeně)
lymfocyty T – dozrávají v brzlíku
– vykonávají buněčnou imunitu – namířenou proti buňkám transplantované tkáně a proti pozměněným buňkám (nádorovým, napadených viry) vlastního těla → pohlcují škodliviny (fagocytují)
lymfocyty B – vykonávají imunitu humorální → vytvářejí protilátky proti antigenu
první setkání s antigenem → primární imunitní reakce
další setkání s antigenem → rychlá a účinná sekundární imun. reakce
– neboť v těle existují buňky s pamětí
↓
aktivní imunizace = očkování – do těla se vpraví mrtvé nebo oslabené mikroorganismy a lymfocyty si je zapamatují