Sudokopytníci

Zdaleka nejvíc hrochů (Hippopotamus amphibius) žije v Zambii (populace se odhaduje na přibližně 40 tisíc). Druhý v pořadí je Zair s 30 tisíci hrochy. Zato v některých jiných zemích, jako je například Gambie a Ghana, jich zůstává sotva po stovce

Hroch obojživelný dokáže tak rozevřít své čelisti, že svírají úhel přes 150 stupňů.

• Téměř 45 % hroších mláďat nepřežije první rok života.

• Představa, že hroch "potí krev," je mylná. Načervenalá tekutina je totiž slizovitý výměšek kožních mazových žláz.

• Na suché zemi ozářené slunečními paprsky nevydrží hroch nikdy dlouho, neboť svou kůží ztrácí vodu mnohem rychleji než ostatní zvířata.

• Hroch obojživelný vydrží pod vodou bez nadechnutí až 5 minut a často se prochází po dně jezera. To také slouží k regulaci vztlaku. Mládě pod vodou vydrží asi 30 s.

• Široké hřbety hrochů využívají ke slunění různé želvy, ptáci (např. Klubáci) a dokonce mladí krokodýli.

http://www.zoopraha.cz

Jelen Milu

Elaphurus davidianus Pere David´s Deer

řád - sudokopytníci (Artiodactyla) čeleď - jelenovití (Cervidae)

Velikost:výška v kohoutku 120 cmVáha: 150 kgPočet mláďat: 1Délka březosti: 9 měsícůVýskyt: bažinaté oblasti východní AsiePotrava: tvrdá stepní trávaAktivita: denníZpůsob života: tvoří stáda Jelen milu patří k nejvzácnějším druhům čeledě jelenovitých. Své latinské jméno dostal podle pátera Davida, který ho v minulém století objevil uprostřed Číny. Dnes již ve volné přírodě nežije a můžeme ho tedy spatřit pouze v zoologických zahradách. Je to mezinárodně chráněný druh. Pro jelena milu je typické ojedinělé utváření paroží, které je naprosto odlišné od ostatních jelenů.

http://www.zoobrno.cz

Jelen evropský

řád: sudokopytníci čeleď: jelenovití

Jelen evropský (Cervus elaphus) žije většinou ve skupinách nebo ve stádech. Během dne se uchylují jeleni pod příkrov stromů a houští a vycházejí na pastvu teprve za soumraku. Na rozdíl od srnčí zvěře se jeleni rádi válejí v bahně. Zahnáni do úzkých se zdatně brání, ostrohranná kopýtka jsou velmi účinnou zbraní, kterou laně brání své kolouchy. Jeleni jsou výluční býložravci. Přežvykují během dlouhých chvil, kdy odpočívají. Při pastvě dávají přednost travinám a bylinám, ale na jaře okusují kůru stromů a olamují výhonky. Důležité je období pozdního léta a podzimu, kdy konzumují žaludy a bukvice a vytváří si tukové zásoby na zimu.

Srnec obecný

Srnec obecný (Capreolus capreolus). Délka těla 95 až 140 cm, výška v kohoutku 60 až 80 cm. Srst v létě žlutě až tmavě červená, v zimě šedohnědá až tmavošedá; na zadku

bílá skvrna (obřitek nebo zrcátko). Samec má na hlavě až 30 cm dlouhé parůžky (dosahuje velikosti šesteráka vyjmečně i osmeráka), které shazuje v listopadu až prosinci a hned mu narůstají nové. Členitost paroží není znakem stáří. Původně obýval pouze lesnatou krajinu, ale v posledních desetiletích se přizpůsobil i životu v tzv. kulturní stepi, kde změnil své životní návyky - zejména v zimě se zde sdružuje do početných tlup. Živí se listy a větvičkami dřevin, různými trávami a bylinami a zemědělskými plodinami. Pastevní cyklus srnčí zvěře je dvouhodinový. Srnčí říje probíhá uprostřed léta, na přelomu července a srpna. V tuto dobu je srnčí aktivní celý den zejména za slunečného a teplého počasí. Srnec honí srnu v kruzích a přitom supí, srna píská. Srna je březí asi 40 týdnů, protože vajíčko se začíná vyvíjet až asi po 20 týdnech utajené březosti. V květnu až červnu vrhá 1 až 3 srnčata. Po porodu srnčata očistí a odchází od nich. Je to proto aby svým pachem nepřilákala případné predátory. Vrací se k nim ke kojení. Srnčata jsou po několika hodinách schopna následovat matku a opouští místo porodu. Největším nepřítelem jsou toulaví psi, lišky, černá zvěř a člověk. Velké ztráty působí v době kladení mláďat nepříznivé počasí(déšť, chladno).