Tkáně

zdroje O2- voda (původní)

- vzduch (odvozený)

• VODA- kyslík rozpuštěný – z vodních rostlin

- ze vzduchu (příboj)

• Teplota při 15°C je ve vodě obsah kyslíku 0,072% a CO2 -0.03%

• Souvisí s výší teploty, největší biomasa – arktická moře, slaná voda je na kyslík chudší

• Kvalitu vody snižují hnilobné procesy (přemnožení sinic,- zvýšení obsahu NO2)

• VZDUCH –21,5% O2 -poměrně stálé, 0,04% CO2

• ZPÚSOBY DÝCHÁNÍ:

Celým povrchem těla- na principu difůze osmózy=kožní dýchání, velice pomalý způsob – málo výkonný – pouze u menších živočichů (houby, ploštěnky, kroužkovci)

Kyslík přijímán způsoby : přímá difůze – ke všem buňkám

předání kyslíku se děje pomocí tělních sekretů

kožní dýchání (doplňkové) – dýchání ryby

obojživelníků (+ přídatné orgány)

u větších živočichů potřeba dalších změn

• ZVÝŠENÍ INTENZITY:

1. Zvětšením dýchacího povrchu a propojení s cévní soustavou

   1. Žábra–vychlípeniny volně v prostoru nebo v dutinách, hecotidlí –volně do prostoru,

ostatní volné dutiny

tvořeny útvary s velmi tenkou povrchovou vrstvou buněk (respirační epitel),

buňky jsou buď řasinkové, nebo bez úprav

útvary – keříčkovité, lupenité, hřebenité, stromečkové

často uzavřena v žaberním koši – souvisí s hrtanem

b) Plíce- dýchací prostor obrácen dovnitř, typické pro suchozemské živočichy jako

vychlípenina hltanu ( někdy můžeme najít už v jícnu) ,původně jednoduché vaky – pak

krabacení, plicní vaky se postupně člení, jsou vystlány dýchacím epitelem a udržovány

stále vlhké (buňky)

1. Zrychlení přívodu kyslíku ke tkáním

   1. Vzdušnice (tracheje)- trubičky vystlané dýchacím epitelem (tracheální epitel), jsou vyztuženy šroubovitě stočenými chitinózními pásky, jednotlivé výběžky vzdušnic dosahují až k jednotlivým skupinám buněk (stonožky, mnohonožky, pavouci, hmyz)

   2. Tělními tekutinami- pohyb v oběhových soustavách

Vnější dýchání- výměna plynů mezi vzduchem a tělními tekutinami

Vnitřní dýchání- výměna plynů mezi tělními tekutinami a jednotlivými buňkami

Možnost regulovat množství tekutin v jednotlivých orgánech, kyslík rozpuštěn buď přímo v tekutině nebo chemicky vázán v krevních barvivech (hemoglobin)

1. Ventilační dýchání – pohyby

   1. u hmyzu – prostřednictvím pumpování zadečku , otevírání/ zavírání stigmat

stigmata- otvůrky pro vzdušnice na povrchu těla

1. u ryb – otvírání a zavírání střelí

2. u suchozemských – pomocí dýchacích svalů (mezižeberní + bránice)

Prvoci, houby, žahavci, ploštěnci hlísti

• dýchání celým povrchem těla, žádné specializované orgány, někteří rozkládají organické látky anaerobně

Měkkýši – původně žábra – peříčkovitá, keříčkovitá prostoupená hustou sítí vlásečnic, nachází se v tzv. plášťové dutině, počet proměnlivý – jeden z určitých znaků, rozdělují se také podle umístění – před srdcem (předžábří) a za srdcem (zažábří), plicní vaky - útvar, vzniklý zakrněním žaber , dýchací epitel se rozložil do plochy v plášťové dutině