viry

VIRY

- Říše: Nebuněční (Subcellulata)

- 1 kus = virion (velikost 20-300nm)

- Virus = latinsky jed

- termolabilní

- *objev – počátek 20. století

- Jsou nebuněčné organismy, schopné rozmnožování pouze v hostitelských buňkách.

- Jsou nitrobuněční parazité

- Nemají vlastní aparát pro syntézu bílkovin, nemají vlastní metabolismus

Dělení virů:
A) Podle hostitelských buněk

1. Živočišné viry

• HIV

• chřipka

  • Tři typy chřipkového viru nesou označení A,B,C. Každý z nich umí měnit svoji strukturu. Protilátky, které jsou schopné bránit tělo proti předchozí virové struktuře, mohou být neefektivní proti novému viru. Tato změna tzv. antigenní shift se projevuje ve změně stavby míst, na která se zachycují protilátky k povrchovým bílkovinám (antigenům)

• Virus vztekliny

  • Zánět mozku → virus se přenáší slinami přes zranění způsobené kousnutím

2. Rostlinné viry

• Virus tabákové mozaiky

3. Bakteriofágy

• Napadají bakterie

  • 1. Hlavička

  • 2. Bičík

  • 3. Nukleová kyselina

  • 4. Bílkovinný obal kapsidu

  • 5. *Límec

  • 6. Bičík

  • 7. Vlákna

  • 8. + 9. Bazální ploténka

Obalené viry

• Kolem kapsid – membránový obal tvořený bílkovinami a fosfolipidy.

• *bílkoviny na obalu jsou specifické a udělují viru antigenitu = co napadnou (kterou cílovou buňku napadnou)

B) podle druhu NK

1. DNA viry

• herpes viry, opar, plané neštovice

• pásový opar – herpes zoster, herpes simplex

• varicela virus = virus planých neštovic

2. RNA viry

• aphtoviry = viry slintavky a kulhavky

• rhabdoviry = vzteklina

• paramyxoviry spalničky – viry příušnic

Množení virů

1. Přilnutí viru k povrchu buňky, buňka musí mít na svém povrchu specifické receptory (buňka je citlivá na virus)

2. Virus vnikne do buňky – penetrace viru

*povrchová membrána se s virem vchlípí dovnitř buňky, virion je pohlcen.

3. Do viru se vyprázdní obsah nejbližšího lysozomu. Uvolněné enzymy doslova „svlékají“ jeho povrchové struktury a obnaží tak virovou nukleovou kyselinu (kapsid je rozložen)

4. Obnažená nukleová kyselina se dostává do jádra

5. V jádře se virová nukleová kyselina podřídí buněčný metabolismus sobě a přinutí buňku, aby místo svých nukleových kyselin a bílkovin tvořila bílkoviny a nukleové kyseliny virové.

Virová NK se replikuje 100-1000x, okolo každé NK se vytvoří ochranný kapsid.

*začlenění viru do genomu buňky = provir

6. Hostitelská buňka lýzuje a viriony se uvolní do prostředí.

*zvláštní situace u nádorových RNA virů. Jejich RNA je pomocí reverzní transkriptázy přepsána do DNA. Tato DNA se může jako provirus integrovat do buněčné DNA. Reprodukce pak pokračuje až po několika buněčných děleních.

Inaktivace virů

• = poškození virionu, která ho zbaví schopnosti infikovat buňku.

• Např. teplo, záření (viry jsou termolabilní)

• Poločas přežití při 560C sekundy

• Při 370C minuty

• Pokojová teplota – hodiny

• Chladnička – dny

• - 700C měsíce

• Teplota kapalného dusíku = roky

• Většina virů ztrácí infekčnost prostým vysycháním.

• Chemie: chlór, jód, manganistan draselný