Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




2. BUNKA

DOCX
Stáhnout kompletní materiál zdarma (354,22 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.

2. Buňka I. Buněčná teorie Základem buněčné teorie je skutečnost, že každá buňka pochází z buňky již dříve existující. Všechny buňky tvořící těla rostlin, živočichů i hub vznikly dělením původně jediné buňky. Při pohlavním rozmnožování splynutím samčí pohl.buňky (gamety) se samičí vznikne diploidní zygota. Jejím mnohonásobným dělením vznikne celý organismus. Většina buněk je diploidních. V roce 1838 botanik Matthias Jakob Schleiden a fyziolog Theodor Schwann objevili, že rostlinné i živočišné buňky mají jádro. Toto poznání je vedlo k názoru, že všechny živé soustavy jsou složeny z buněk. Nejdříve v roce 1838 Schleiden a následně v roce 1839 Schwann publikovali své poznatky a prvně formulovali buněčnou teorii ve smyslu, že veškeré živé organizmy jsou tvořeny jednou či více buňkami, a že je základní strukturní jednotkou všech organismů. Samotné základy buněčné teorie nejsou podloženy jen jejich prací, ale zakládají se na předchozích pracích Purkyněho a dalších. II. Prokaryotická buňka prokaryotické organismy organismy tvořené prokaryotickými buňkami jsou jen jednobuněčné nikdy netvoří funkčně a tvarově diferenciované tkáněprvkovým a molekulárním složením se prokaryotická buňka neliší od buňky eukaryotické6. hlavních biogenních prvků: C, O, N, H, P, S tvoří asi 97 % sušiny buňky.buňka je tvořena: cytoplazmou, jadernou hmotou (nukleoidem), ribozomy, cytoplazmatickou membránou a buněčnou stěnou. Celý živý obsah buňky se nazýváprotoplast.Cytoplazma – je velmi viskózní, koncentrovaný roztok mnoha různých molekul, který vyplňuje prostor buňky.Jaderná hmota - je jediná, do kruhu stočená, dvoušroubovice molekuly DNA na bílkovinném nosiči – chromozom. (DNA je mnohokrát delší než vlastní buňka, a proto je poskládaná do smyček).Ribozomy - jsou tělíska v cytoplazmě (100-30 000)Cytoplazmatická membrána – izoluje vnitřní prostředí buňky od vnějšího a má polopropustné vlastnosti. Buněčná stěna – je tuhý obal, který buňce dává tvar a mechanicky ji ochraňuje před vnějšími vlivy. (Je propustná) III. Eukaryotická buňka ve srovnání s prokaryotickou buňkou je větší a liší se především strukturou jádra a jaderných chromozomůobsahuje velké množství biomembránových organel. Jádroeukaryotické buňky je zřetelně ohraničeno od okolní cytoplazmy. Na povrchu jádra je dvojitá biomembrána –blána jaderná. Vnitřek je vyplněn polotekutou hmotou –karyoplazmou, v níž se nacházejí chromozomy, obsahující DNA (která je nositelkou dědičných vlastností). V jádře se nachází jedno nebo vícejadérek.Mitochondrie jsou tyčinkovité až vláknité útvary. V buňce jich bývá několik set. Jsou tvořeny dvěma biomembránami a dochází v nich k buněčnému dýchání, energie uvolněná při dýchání zabezpečuje životní děje v buňce.Endoplazmatické retikulum je membránový systém, složený z hladkého endoplazmatického retikula, kde probíhá syntézaglykolipidů a hrubého endoplazmatického retikula s ribozomy, kde se syntetizujíbílkoviny.Golgiho systém je soustava plochých měchýřků, ve kterých probíhají biochemické reakce upravující látky dopravované sem z hrubého a hladkého endoplazmatického retikula (např. bílkoviny, lipidy, sacharidy,…)Lyzozomy jsou měchýřky tvořené biomembránou, uzavírající trávicí enzymy.Vakuoly jsou organely především rostlinných buněk. Biomembrána oddělující vakuolu od cytoplazmy se nazývátonoplast. Vnitřek je naplněn roztokem nejrůznějších látek –buněčnou šťávou.Plastidy patří mezi další orgány rostlinné buňky – zelené chloroplasty, barevné chromoplasty a bezbarvé leukoplasty. Chloroplasty – obsahují chlorofyl v granových tylakoidech) Chromoplasty– obsahují žlutá a červená barviva (karotenoidy a xantofyly) Leukoplasty – nacházejí se především v neosvětlených částech rostlin (kořen,...)Cytoskeletární systém je kostra buňky. Je tvořená mikrofilamenty (vlákénky) a mikrotubuly (trubičkami). Společně se podílejí na tvorbě dělícího vřeténka při mitóze.Uvnitř rostlinných buněk se mohou ukládat další součásti –produkty jejich metabolismu – škrobová zrna, kapénky tuku,… IV. Buňka rostlinná a živočišná rostlinné i živočišné buňky jsou vždy eukaryotickérostlinné buňky jsou však autotrofní (dokáží si výživu vytvářet samy), živočišné jsou heterotrofní (výživu přijímá z prostředí)stavbou jsou si oba typy buněk podobné, způsobem výživy se však značně lišítypickým znakem živočišné buňky je tvarová rozmanitost a tkáňová specializaceživočišné buňky nemají celulózní buněčnou stěnu, plastidy a vakuolyběhem diferenciace se nezvětšují – mění pouze svůj tvar (nejjednodušší tvar = buňka vaječná, čer. Krvinka, nejsložitější = neurony).typickým znakem živočišných buněk je skutečnost, že buňky různých živočišných druhů, avšak stejného tkáňového typu, mají velmi podobný tvarživočišné buňky mívají většinou jedno jádro (výjimku tvoří např. buňky jaterní... další mnohojaderné útvary vznikají dělením jádra – plasmodium, nebo splynutím více buněk – syncytium)některé živočišné buňky mohou být naopak i bezjaderné (červené krvinky) V. Rozmnožování a) Prokaryotické organismy nejčastěji se rozmnožují dělením (nepohlavně):molekula DNA se zdvojí (zreplikuje) vznikají dva chromozomy přejdou k opačným pólům buňky (buňka roste do délky) uprostřed mateřské buňky se vytvoří přehrádka buňka se rozdělí na dvě dceřiné buňkypři pohlavním rozmnožování si dva jedinci vymění část genetického materiálu B) Eukaryotické buňky se rozmnožují nepohlavně – mitózou nebo pohlavně – meiózou

Témata, do kterých materiál patří