Prokaryota

4.

Prokaryota

Taxonomie:

Říše: Prokaryota – Protocellulata (prvobuněční)

Oddělení: Bakterie, Sinice

Buňka:

- jednodušší než eukaryotická, menší,

- vnitřní prostor není členěn x tylakoidy

- cytoplazma – koncentrovaný roztok obsahující molekuly organických a

anorganických látek, vyplňuje obsah buňky, probíhá metabolismus

- jaderná hmota (nukleoid, bakteriální chromozom) – volně v cytoplazmě, není

ohraničena jaderným obalem, jediná do kruhu stočená dvoušroubovice

molekuly DNA (oba konce jsou na rozdíl eukaryotické buňky spojeny),

replikuje se,

u sinic tvoří více molekul DNA tzv. Nukleoplazmu

Chromozom – jediný dvojřetězec DNA spojen do kruhu

- jeden počátek replikace – při dělení se začne opisovat na obě strany a

skončí se na opačném konci

- geny za sebou uspořádány tak, jak jsou odpovědné za reakce

následující za sebou (ve funkčních jednotkách)

- mezerníky (nesmyslné kodony) – ribozom podle nich pozná, kde

končí jednotlivé bílkoviny

- bez jaderné membrány – ribozomy mohou během transkripce nasedat

- - mnhokrát přepis

- plazmidy – malé do kruhu uzavřené molekuly DNA, obsahující geny, které nejsou

nezbytně nutné k přežití (tvorba oxinů, rezistence proti antibiotikům)

- může se začlenit do chromozomu

- bakterie si ho mohou předávat mezi sebou

- buněčné povrchy – Buněčná stěna ( tuhý obal, uděluje buňce tvar, mechanická

ochrana před vnějšími vlivy – peptidoglykany)

- grampozitivní (silná BS) a gramnegativní (tenká BS, vnější

membrána)

- Cytoplazmatická membrána (selektivně propustná, regulace

transportu látek mezi buňkou a okolím,

dvojvrstva z fosfolipidů – řetězce mastných kyselin

(hydrofobní konce směřují k sobě)

- fosfátové části (hydrofilní konce

směřují od sebe)

bílkoviny- zanořeny do vrstvy fosfolipidů)

- ribozomy – tělíska v cytoplazmě v nichž probíhá ztvorba bílkovin, menší než u E.B.,

- velikost dána pomocí sedimentačního koeficientu (PB – 70 a EB – 80

svedbergů), pomocí zcentrifugování, nejtěžší mají největší rychlost

- pozdro – slizovitý útvar (bílkovina + polysacharid)

- glykokalyx (polysacharid) – umožňuje přichycení na různé povrchy

- fimbrie – nepohyblivá vlákna

- sexfimbrie – umožňuje přenos genetické informace mezi buňkami

- bičíky - pohyblivé

Archea

- prostředí: kaly, střeva, extrémně slaná jezera - - využití S k zíkání E (oxidace S)

- produkce CH4 z CO, CO2

- bez BS

- podobné bakteriím ale

cytoplazmatická membrána : mastné kyseliny - -- uhlovodíky

esterová - - éterová vazba

Bs : peptidoglykan - - pseudopeptidoglykan

Geny tRNA, rRNA obsahují introny (jako u Eukaryot)

- společné: prokaryotní typ bky, operonové uspořádání většiny genů

Gramovo barvení

- sterilním párátkem nabereme vzorek bakterií - - rozetřít - - protáhnout preparát v kahanu

(proti odplavení)

1. violeť krystalová 90´´ opláchnout

2. Lugolův roztok 60´´ opláchnout, osušit (KI + čistý iod v lihu - -barví peptidoglykan)

3. Ethanol 30´´ osušit ( G- málo peptidoglykanu rychle se odbarví, G+ mnoho peptid.