Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




2. Buňka

DOC
Stáhnout kompletní materiál zdarma (9,25 MB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.

2. MAT. OTÁZKA Buňka (Cellula) Buňka = základní stavební a funkční jednotka živých organismů) nejmenší živý útvar schopný samostatné existence má svůj vlastní genetický a proteosyntetický aparát a metabolický systém (umožňuje vytvářet a využívat energii) Buněčná teorie– zformulována ve 30. letech 19. stol.J. E. Purkyněm, T. Schwannem a M. J. Schleidenem – vychází z poznatků, že všechny organismy jsou složené z buněk a že buňka je elementární živou soustavou dřívější dílčí poznatky: R. Hook (1665) pozoroval strukturu korku (komůrky = celluly) M. Malpighi (1686) pozoroval buňky živočišných tkání A. van Leeuwenhoek (1622 – 1715) pozoroval bakterie, kvasinky a nálevníky Velikost a tvar buněk – eukaryotické buňky – rozmezí 0,01 až 0,1 mm prokaryotické buňky – nejmenší a nejjednodušeji uspořádané (1 - 10μm) největší – některé buňky rostlin a živočichů – vajíčka u člověka 0,2 mm,… tvar buněk bakterií a rostlin stálý, daný pevnou buněčnou stěnou (kulovitý, vláknitý, mnohostěny,…) živočišné buňky mohou mít tvar stálý (jsou-li součástí tkání nebo když tvar „drží“ cytoskelet) nebo proměnlivý (měňavkovité buňky) Chemické složení buňky –prvky – makrobiogenní (C, O, H, N, S, P, Ca, Fe, Na, K, Mg, Cl) a mikrobiogenní – stopové (Cu, B, Co, Zn, I, Mn,…) – sloučeniny – voda (60 – 90%), anorganické látky (0,5 – 3%), organické látky (10 – 40%) Prokaryotická buňka x eukaryotická buňka buňky dvojího, stavebně a funkčně odlišného typu mezi oběma typy buněk nejsou přechody – nelze jednoznačně rozhodnout, jakého typu buňka je prokaryotickými buňkami jsou tvořeny prokaryotické organismy – bakterie, sinice, prochlorofyta eukaryotickými buňkami jsou tvořeny eukaryotické organismy – rostliny, houby, živočichové pozn. Viry mají samostatné postavení – nejsou buňky! liší se uspořádáním (prokaryotická buňka má jednodušší stavbu), velikostí, strukturou jádra a jaderných chromozomů a obsahem membránových organel. Prokaryotická buňka velmi jednoduchá obsahuje protoplazmu, jaderný aparát a buněčné povrchy Protoplazma: prvkové složení stejné jako u eukaryotické buňky (biogenní prvky C, O, H, N, P tvoří 97% sušiny) viskózní koncentrovaný roztok obsahující molekuly organických a anorganických látek, vyplňuje celý obsah buňky, probíhá zde metabolismus organické látky – bílkoviny, nukleové kyseliny, lipidy, polysacharidy,…. Ribozomy – tělíska v cytoplazmě, ve kterých probíhá syntéza (tvorba) bílkovin jednodušší, menší než v eukaryotické buňce mohou výt přisedlá k membráně nebo volná rostoucí prokaryotická buňka obsahuje až desetitisíce ribozomů Granulační zásobárny (granula) – zrna nebo kapky zásobních látek (glykogen,…) Jaderný aparát: jaderná hmota (nukleotid, bakteriální chromozom) – uložená volně v cytoplazmě není ohraničena jaderným obalem u bakterií tvořena jedinou do kruhu stočenou dvoušroubovicí DNA (oba konce DNA jsou na rozdíl od eukaryotické buňky spojeny) u sinic tvořena více molekulami DNA, tzv. nukleoplazmou zdroj základní dědičné informace plazmidy –malé, do kruhu uzavřené molekuly DNA obsahují geny, které nejsou nezbytné pro přežití, např. geny pro tvorbu toxinů (přídatné DNA) mohou pronikat do jiných buněk - využití v genetickém inženýrství (vnášení cizorodé gen. informace do buněk geneticky nestejnorodých organismů) Buněčné povrchy: Cytoplazmatická membrána – izoluje vnitřní prostředí od vnějšího selektivně propustná (reguluje transport látek mezi buňkou a okolním prostředím) složena z:dvojvrstvy fosfolipidů – řetězce mastných kyselin (hydrofobní konce) směřují k sobě a fosfátové části (hydrofilní konce) směřují od sebe molekul bílkovin – zčásti nebo úplně zanořené do fosfolipidové dvojvrstvy vchlípeniny – např. mesozóm (kompartimentace – oddělení vnitřního prostoru) Buněčná stěna – tuhý obal udělující buňce tvar (jediný pevný útvar buňky) mechanicky buňku ochraňuje před vlivy vnějšího prostředí tvořena hlavně peptidoglykany může být několikavrstevná Glykokalyx– umožňuje přichycení na různé povrchy Některé buňky vytváří slizovité obaly –kapsuly (pouzdra) – zvyšují odolnost Některé buňky vytváří pohybové orgány: Pohybové orgány: Bičík – vyvinut někdy (1 i více), odlišná stavba než u eukaryotických buněk Fimbrie – krátká, křehká vlákna Eukaryotická buňka Stavba eukaryotické rostlinné a živočišné buňky v základních rysech stejná, odlišují se přítomností plastidů, buněčné stěny a vakuol u rostlinné buňky a lysozomů u buňky živočišné. - eukaryotická buňka obsahuje protoplazmu, cytoskelet, jádro, organely, buněčné povrchy Protoplazma: vyplňuje prostor buňky - zahrnuje cytoplazmu a karyoplazmu (plazmu buněčného jádra) - obsahuje řadu struktur (cytoskelet) - podobné složení jako u prokaryotické buňky - probíhají zde některé metabolické procesy Jádro (nucleus, karyon): od okolní cytoplazmy odděleno dvojitou jadernou membránou (přerušovanou póry) póry - k transportu látek z cytoplazmy do jádra a z jádra do cytoplazmy vnitřek jádra vyplněn karyoplazmou, karyoplazma – polotekutá hmota, v níž se nacházejí vláknité útvary – chromosomy. Chromozomy pentlicovité útvary tvořené několikrát stočenou molekulou DNA spojenou bílkovinami (histony) základní dědičná informace! Jadérko (nucleolus) -kulovité tělísko neohraničené vlastní membránou počet jadérek v buňce závisí na intenzitě tvorby bílkovin v buňce tvoří se zde rRNA jako kopie úseků DNA póry jaderné membrány je rRNA dopravována do cytoplazmy, kde se z ní skládají ribosomy Organely: Mitochondrie –u všech eukaryotických buněk (několik desítek až stovek) oválné až tyčinkovité útvary s vlastní DNA a proteosyntetickým aparátem (ribozomy) opatřeny dvěma biomembránami: vnitřní membrána obklopuje prostor vyplněný hmotoumatrix,tvoří záhyby nebolikristy – místo tzv. buněčného dýchání semiautonomní organely – kruhová DNA a ribozomy jim umožňují částečnou samostatnost (např. se dělí nezávisle na jádře) funkce: do matrix se dostávají meziprodukty štěpení živin a jsou zde dále štěpeny (Krebsův cyklus, β-oxidace mastných kyselin) na vnitřní membráně vlivem ukotvených enzymů procesy štěpení

Témata, do kterých materiál patří