1.23. Zaklady dedicnosti a promenlivosti
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
v genomu člověka cca 30- 40 000 genů
ALELA = konkrétní forma genu (gen podmiňuje určitý znak, ale alela určuje konkrétní podobu tohoto znaku )→ př. gen pro krevní skupiny A, B, 0 má 3 různé alely: pro sk. A, sk.B, sk.0/ gen pro barvu květu hrachu má 2 různé alely: bílá a červená barva květu
mohou se vzájemně kombinovat → jsou přítomny v PÁRU → ALELY se společně mohou podílet na vytvoření konkrétní podoby příslušného znaku (při úplné dominanci může vliv 1 alely převážit → projeví se pouze ona, zatímco 2. alela se neprojeví vůbec)
JADERNÝ GENOM
soubor genů resp. molekul DNA v buněčném jádře eukaryotické buňky
pro každou eukaryotickou buňku je charakteristický a konstantní počet a tvar chromozomů, na jejichž stavbě se podílejí molekuly DNA (genetická informace) + histony (bílkoviny)
v jádře somatické buňky jsou vždy stejné dvojice (2n- diploidní) – mající stejný tvar, velikost a obsahují stejné geny (nemusí obsahovat alely stejné kvality) = HOMOLOGICKÉ CHROMOZOMY – 1 od samičí a 1 od samčí pohlavní buňky (vznik mitózou)
v jádře pohlavní buňky – obsahují haploidní sadu chromozomů (n, vznik meiózou)
chromozomové mapy = udávají umístění genů na chromozomu (lokusy)
genetická výbava buňky je předávána prostřednictvím chromozomů dceřiným buňkám
soubor chromozomových genů se při mitóze předává dceřiným buňkám nezměněný
SEGREGACE = při pohlavním rozmnožování se tvoří v procesu gametogeneze samčí/ samičí pohlavní buňky (n, gamety) – podstatou gametogeneze je MEIÓZA mající 2 fáze – redukční/ ekvační
v 1. fázi meiózy – dochází v anafázi k rozchodu homologických párů chromozomů do vznikajících pohlavních buněk (za pomoci dělicího vřeténka jsou přitahovány k opačným pólům buňky a rozdělují se v místě centromery)
REKOMBINACE
při meióze v profázi I. dochází k tvorbě tzv. chromatidových tetrád (bivalentů), při čemž dochází ke CROSSING OVERU (= REKOMBINACE VLOH, genů) = tzn. homologické chromozomy si vymění části svých chromatid – význam: zajištění variability potomstva
MIMOJADERNÁ DĚDIČNOST
1. buněčné organismy PROGENOTA – PRAHORY (před 3.5 mld. lety) – primitivní stavba buněk → přenašeč gen. inf. nejprve pouze RNA (později až DNA) → dalším vývojem vznikají 3 základní domény: ARCHEA/ BAKTERIA/ EUKARYA
vznik eukaryotické buňky: ENDOSYMBIÓZA (STAROHORY – před 2- 1.2 mld. let)
MITOCHONDRIE = endosymbióza aerobní bakterie + anaerobní buňka (využití kyslíku při získávání chem. E) → během vývoje se část mitochondriálního genomu přesunula do buněčného jádra/ část specifických genu si ponechaly mitochondrie (= semiautonomní organely → polosamostatné, tj. závislé na jádře → syntéza některých proteinů uvnitř mitochondrií je řízena geny jádra, exprese genů v mtDNA je regulována jádrem)
CHLOROPLASTY = endosymbióza fotoautotrofní bakterie (podobná dnešním sinicím) + hostitelská buňka (rostliny, prvoci, chromista) → pozn. plastidy (chromoplasty, chloroplasty) jsou z hlediska obsahu genetické informace identické s chloroplasty