2. Eukaryotní buňka

Buněčná stěna

buněčná stěna může mít velmi rozdílnou strukturu, živočišné buňky buněčnou stěnu nemají

buněčná stěna hub - hlavní složka chitin (polysacharid)

pevnost buněčné stěny zajišťuje glukan založený na glukóze

ve značném množství je přítomen imanan, založený na manóze

Eukaryotní buňka

4

buněčná stěna rostlin - tvořena celulózou, která je složená z glukózy

tvoří dlouhá nevětvená vlákna, která se k sobě přikládají a vážou se vodíkovými vazbami

tak vznikají celulózové fibrily, celulóza dodává buněčné stěně pevnost

hemicelulózy a pektiny mají rozvětvené řetězce a udržují v buněčné stěně vodu, ve
zdřevnatělých částech je buněčná stěna prostoupena ligninem

buněčná stěna se skládá ze 2 základních vrstev : střední lamela a primární stěna

střední lamela vzniká z buněčné přepážky při dělení buněk a je tvořena pektiny
produkovanými Golgiho aparátem

představuje spojovací vrstvu mezi sousedními buňkami na ní je směrem k protoplastu
ukládá primární stěna, která umožňuje další růst buněk

někdy vzniká ještě 3 vrstva - sekundární stěna, ve které je obsazen lignin

sekundární stěna je typická pro buňky vodivých pletiv

přes existenci buněčné stěny nejsou protoplasty jednotlivých buněk v pletivech zcela
izolovány

jsou spojeny plazmatickými spojkami - plasmodesmy, prostupujícími buněčnou stěnou

prostřednictvím plasmodesmu se uskutečňuje vzájemná výměna látek

živočišné buňky nemají buněčnou stěnu, ale vylučují tzv. mezibuněčnou hmotu

mezibuněčná hmota je tvořena kolagenem a molekulami proteoglykanů

kolageny propůjčují mezibuněčné hmotě pevnost, tvar živočišných buněk může být proměnlivý

buňky živočišných tkání se mohou pohybovat (např. krvinky), mohou být vzájemně oddálené
(např. buňky chrupavky)

tenkou membránu může živočišná buňka vchlipovat a tak pohlcovat částečky organických látek
nebo celé mikroorganismy

fagocytóza (např. schopnost bílých krvinek), zásobním polysacharidem buněk živočichů je
glykogen, zásobním polysacharidem rostlin je škrob

Eukaryotní buňka

5

mitochondrie

živočišná buňka

chloroplast

Dělení buňky - mitóza a meióza

Mitóza

buněčný cyklus se rozděluje na 2 úseky - interfáze a mitotická fáze

interfáze se dále dělí na 3 fáze - G1  fáze (presyntetická), S-fáze (syntetická - dochází k
syntéze DNA a G2  fáze (postsyntetická)

mitotická fáze se rozděluje na karyokinezi (profáze, anafáze, metafáze a telofáze) a cytokinezi

Mitóza - předávání chromozomu z mateřské buňky do buněk dceřiných je u somatických buněk
zajištována specifickým dělením buněčného jádra

rostlinná buňka

Eukaryotní buňka

6

mitotické dělení probíhá v několika fázích - profáze, metafáze, anafáze a telofáze

v průběhu mitózy vzniknou z jádra mateřské buňky 2 dceřiná jádra, která mají identický
počet chromozómů jako jádro mateřské buňky