49. Dělení buněk, buněčný cyklus

kompletní životní cyklus buňky - začíná od konce jedné mitózy po konec následující mitózy

trvání cyklu je označováno jako generační čas

fáze:

• interfáze

  • G1 fáze (presyntetická) - osamocení dceřiných buněk - syntéza RNA a bílkovin, dotváření buněčných organel - nachází se tu hlavní kontrolní bod/uzel - regulační mechanismy rozhodují, zda buňka znovu vstoupí do dělení

  • G0 fáze = klidová fáze - buňky mohou, ale nemusí vstoupit specializace buněk - nemají „naprogramováno“ množit se plní jiné funkce - když bude málo buněk v G1 tak z G0 se mohou nahradit

  • S fáze (syntetická) - časově nejdelší fáze - doplnění genetického materiálu pro dělení replikace DNA na dvojnásobné množství - buňka je vlastně tetraploidní díky dvouchromatidovým chromozomům

  • G2 fáze (postsyntetická) - příprava buňky na mitózu výrazný růst buňky, zdvojení buněčné struktury, dotvoření cytoskeletu - bakteriální buňka to zvládne za 20minut, mozkové buňce to může trvat i 90let

• M - fáze = mitóza

příčiny:

• hypoxie = nedostatek kyslíku

• fyzikální příčiny - mechanické trauma, teplotní výkyvy, záření

• chemické příčiny - jedy, cytostatika

• infekce - viry, bakterie, plísně, parazité

• imunitní reakce - tvorba autoprotilátek, anafylaktický šok (=nepřiměřená reakce na podnět)

• genetické příčiny

• nutriční nerovnováha - defekty vitamínů, nedostatek bílkovin

způsoby:

• apoptóza - neohrožení na životě programovaná buněčná smrt - aktivní proces - očekávaná sebedestrukce buňky bez následků pro okolní tkáň; přirozený proces - umožňuje odstranění nežádoucích buněk (buňky s genetickými abnormality, infikované buňky,..); např. embryonální vývoj, metamorfóza žab, vývoj myší, kytka monstera, vzduchové bubliny, korek; fáze:

  • kondenzace chromatinu - hrudky

  • smrštění buňky - pokles objemu

  • zachování buněčných organel a membrán

  • rozpad buňky na malé fragmenty - tzv. apoptické váčky

  • rychlé pohlcení sousedními buňkami - zabránění zánětu (fagocytóza)

• nekróza - ohrožení na životě - postihuje skupiny buněk, celé tkáně až orgány - v daném místě spouští zánět; fáze:

  • nabobtnání buňky a organel - objem buňky se zvyšuje

  • chromatin vytváří shluky

  • ztráta celistvosti buněčné membrány

  • lyze buňky - vylití obsahu buňky do mezibuněčného prostoru

základní životní funkce buněk

může být rychlé i pomalé

všechny buňky se rozmnožují dělením, při kterém z již existujících mateřských buněk vznikají nové dceřiné buňky

dělení buňky vždy předchází dělení jádra fáze buněčného dělení tedy jsou:

• karyokineze = dělení jádra

  • přímé = amitóza

  • nepřímé = mitóza, meióza

• cytokineze = rozdělení zbytku buňky - navazuje na karyokinezi

při dělení jádra hrají hlavní roli chromozomy = tělíska tvořená chromatinem, složená ze dvou ramen spojených centromerou - jejich počet v jádře je pro každý druh konstantní a charakteristický:

• v tělních buňkách jsou chromozomy vždy v párech - diploidní počet (2n)