60. KRNAP, systém ochrany přírody CR
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Endemity a glaciální relikty Krkonoš
endemity = organismus, který vznikl a je rozšířen jen v určitém omezeném území a nikde jinde se nevyskytuje; v úvahu se bere pouze přirozený výskyt
jeřáb krkonošský
jestřábníky
vřetenovka krkonošská
glaciální relikty = druh rostliny nebo živočicha, který se zachoval na malém izolovaném území, zvaném refugium, jako pozůstatek dřívějšího velkého rozšíření
rašeliníky
louky
typické rostliny
hořec tolitovitý
kýchavice bílá
bledule jarní
borovice kleč
Vegetační výškové stupně Krkonoš
příroda je uspořádána do vegetačních výškových stupňů = projev souhry mnoha přírodních podmínek – zeměpisné šířky, nadmořské výšky pohoří, geologického podloží, orientace a sklonu svahů, větrného proudění, teploty, množství srážek, sněhové pokrývky a činnosti lavin
submontánní (podhorský) stupeň - rozkládá se v krkonošském podhůří a na úpatí hor, mezi 400 až 800 m n. m. (50 % z celkové rozlohy Krkonoš); původně ho pokrývaly listnaté lesy nebo smíšené horské pralesy; obvyklými dřevinami jsou buk, javor, jasan, jeřáb, olše, vzácně i jedle; většinu těchto lesů však člověk v průběhu kolonizace hor vytěžil a nahradil buď smrkovými monokulturami, nebo je přeměnil na louky, pastviny a pole; zbytky listnatých nebo smíšených horských lesů se zachovaly v údolích kolem řek a potoků
montánní (horský) stupeň - svahy Krkonoš v rozpětí 800 až 1 200 m n. m. (40 % z celkové rozlohy Krkonoš); v minulosti tady rostly husté smíšené a horské smrkové lesy, které však v uplynulých staletích prodělaly značné změny; v důsledku dolování, těžby dříví, sklářství a budního hospodářství byla velká část horských lesů vykácena; na jejich místě vznikaly (zejména v období budního hospodářství v 17.−19. století) bezlesé osídlené horské enklávy s druhově bohatými květnatými horskými loukami
alpínská (horní) hranice lesa - představuje důležitý předěl v horské krajině, oddělující od sebe stupeň montánní a spodní alpínský; v Krkonoších probíhá v rozmezí 1 200 až 1 350 m n. m.; její průběh na řadě míst významně změnil člověk při zakládání horských bezlesých enkláv
spodní alpínský (subalpínský) stupeň - polohy nad alpínskou hranicí lesa v nadmořských výškách 1 200 až 1 450 m, převážně na náhorních plošinách západních a východních Krkonoš a na přilehlých svazích (9,3 % z celkové rozlohy Krkonoš); velkoplošná mozaika rozsáhlých klečových porostů, přirozených i druhotných smilkových luk a severských rašelinišť; místo stromů zde rostou už jen keře, keříčky, traviny a byliny.
svrchní alpínský stupeň - polohy mezi 1 450 až 1 602 m n. m.; je vytvořen pouze na nejvyšších, vzájemně izolovaných vrcholech Krkonoš − na Sněžce, Studniční a Luční hoře; reliéf i vegetaci nejvyšších horských poloh Krkonoš významně ovlivňuje opakované mrznutí a tání trvale vlhké a podchlazené půdy, tvorba půdního ledu, půdotok a vznik nejrůznějších kamenných kopečků, brázd a věnců, věrně připomínajících severskou tundru; charakter vegetace tu určují drobné keříčky, traviny, mechy a lišejníky