60. KRNAP, systém ochrany přírody CR

systém ochrany přírody v České republice upravuje množství zákonů - např. zákony zaměřené na ochranu vody, půdy, ovzduší, problematiku odpadů, regulaci turismu,..

součástí ochrany přírody je vyhlašování chráněných území jsou zřizovány za účelem ochrany biodiverzity; jejich hlavním cílem je zachovat reprezentativní vzorek ekosystémů či druhů zvláštního ochranářského významu; pro chráněná území jsou vypracovány plány péče - obsahují např. přesné pokyny pro regulaci lidské činnosti

• národní park = velkoplošné území s omezenou průmyslovou a zemědělskou výrobou a výskytem vzácných druhů, jedinečně i v mezinárodním měřítku; s vědeckovýzkumným významem; v České republice máme celkem 4 národní parky - Krkonoše, Šumava, Podyjí, České Švýcarsko

• chráněná krajinná oblast = velkoplošné území s harmonicky utvářenou krajinou; kladen důraz na šetrnou výrobu i využívání zdrojů; např. Beskydy, Český ráj, Pálava

• národní přírodní rezervace = maloplošné území; málo ovlivněné lidskými zásahy, s vědeckovýzkumným významem; např. Boubínský prales, Praděd

• přírodní rezervace = maloplošné území s regionálním významem; např. Prachovské skály, Zemská brána

• národní přírodní památka = maloplošný přírodní útvar; často s výskytem vzácných nebo ohrožených druhů/geologických jevů; např. Panská skála

• přírodní památka = přírodní útvar nebo menší území s regionálním významem; často s výskytem vzácných nebo ohrožených druhů/geologických jevů; např. Kunratický let

ochrana konkrétních druhů mimo přirozená stanoviště probíhá v zoologických a botanických zahradách, arboretech či genových bankách cílem je záchrana a opětovné obnovení populací

podnebí - Krkonoše jsou nejvyšším hercynským pohořím, rozkládajícím se těsně nad 50. rovnoběžkou s. š.; tvoří přirozený horský val, na který po tisíciletí naráží vlhké a studené západní větrné proudění od Atlantiku to se projevuje vysokým množstvím dešťových a sněhových srážek a nízkými teplotami; klima je proto vlhčí, chladnější a drsnější než v Tatrách/na Šumavě a má výrazně oceánický charakter; vedle výrazného střídání ročních období je pro počasí v Krkonoších příznačná jeho proměnlivost v krátkých časových úsecích

teplota - s přibývající nadmořskou výškou klesá přibližně o 0,5 až 1 °C na každých 100 metrů proto jsou vrcholy Krkonoš studenější než nižší údolní polohy a ty jsou zase studenější než podhůří Krkonoš

srážky - Krkonoše patří mezi pohoří s nejbohatší srážkovou činností; množství srážek přibývá s nadmořskou výškou; ve vyšších polohách převažují pevné formy srážek (sníh, kroupy, námraza) nad dešťovými

oblačnost a sluneční svit - na hřebenech hor je 130 až 150 dnů s velkou oblačností a sníženou viditelností a jen 30 až 40 dnů jasných; nejkratší sluneční svit bývá v zimních měsících, nejdelší v květnu a červnu; průměrně se celková roční délka slunečního svitu pohybuje kolem 1 500 hodin

sníh a laviny - sněhové vločky nebo krupky padají ve vyšších polohách Krkonoš prakticky po celý rok, souvislá sněhová pokrývka se však vytváří pravidelně až v listopadu a dosahuje vrstvy 100 až 300 cm; v podhůří sníh leží v průměru 70−120 dní, ve středních horských polohách 135−160 dní a ve vrcholových polohách více než 180 dní v roce; během zimy je sníh přefoukáván z návětrných svahů a vrcholových plošin do závětří a výška i kvalita sněhové pokrývky je proto na hřebenech Krkonoš zcela nerovnoměrná; na hranách a v závětří ledovcových karů se hromadí mnohametrové převisy a závěje, podmiňující vznik pravidelných sněhových lavin - největší sněhové převisy vznikají na hraně Obřího a Labského dolu, vůbec největší mocnost sněhové akumulace byla však naměřena na lavinovém poli v Modrém dole (tzv. Mapa republiky), a to 15 m

větrné poměry - větrné poměry jsou vzhledem k výrazné členitosti pohoří složité a proměnlivé; obecně však v Krkonoších převládají severozápadní až jihozápadní větry; v průběhu roku je nejsilnější větrné proudění v zimě, nejslabší bývá v létě; největrnějšími místy jsou náhorní plošiny kolem Labské a Luční boudy a samotný vrchol Sněžky