1.2. Chemicke slozeni a obecne vlastnosti zivych soustav

2. Chemické složení a obecné vlastnosti živých soustav

• Znaky života

• Hierarchické uspořádání života

• Vztahy mezi organismy

• Význam vody

• Zastoupení a význam jednotlivých organických a anorganických látek v tělech organismů

• Ústřední dogma molekulární biologie

• Genomika

Živá příroda se skládá z jednotlivých živých bytostí tzv. jedinců neboli organismů. Jedinec je otevřený systém a prostorově ohraničená soustava vůči ostatním jedincům a neživému prostředí. Každý organismus (př. bakterie, rostliny, živočichové…) mají určité vlastnosti společné – tj. obecné vlastnosti organismů.

OBECNÉ VLASTNOSTI

3 základní podmínky života:

1. Metabolismus = přeměna látek a energií - biochemické procesy (syntéza organických látek, uvolňování E z chemických látek) probíhající za katalytického působení enzymů. Spojeno s nepřetržitou výměnou látek, energií a informací s okolím.

2. Reprodukce (= rozmnožování) = zajišťuje kontinuitu života, při které je potomkům předána genetická informace od rodičů, dědí tak po nich základní genetické vlastnosti.

3. DNA = (deoxyribonukleová kyselina)- genetická informace (dusíkaté báze+deoxyribóza+ zbytek kyseliny fosforečné)

Další shodné vlastnosti

• Jednotný princip chemického složení - hlavní chemický základ všech organismů jsou organické látky = bílkoviny, NK, lipidy, sacharidy

• Vysoká organizovanost, vnitřní složitost a účelové uspořádání (= hierarchické uspořádání)

• Růst a vývoj – organismy si zachovají charakteristické znaky svého druhu, ale jejich růst je spjat s postupnými změnami – dochází k diferenciaci a specializaci (= změny nezbytné pro výkon určitých funkcí (ONTOGENEZE = individuální vývoj)

• Dráždivost – schopnost organismu či buňky reagovat na podněty z okolí a na základě těchto podnětů vzniká i reakce (např. pohyb…)

• Pohyb – nejčastější reakce na podráždění, pohybovat se může celý organismus, orgán, buňka, buněčná organela …, souvisí se spotřebou ATP

• Adaptace k životnímu prostředí – buňka je schopna se na základě informací, které přijímá z okolního prostředí, přizpůsobit daným podmínkám prostředí, ve kterém žije.

• Evoluční adaptace – schopnost organismu se v průběhu evoluce (vývoje organismů na Zemi) přizpůsobit tzn. Díky určité genetické variabilitě je umožněno zplození potomků nově přizpůsobených k novým životním podmínkám, které se postupem časů mění

• Aktivní vztah k okolí – vliv a přetváření biosféry

• Homeostáza – schopnost organismů udržovat si stálost vnitřního prostředí

Hierarchické uspořádání života

= všechny organismy jsou vysoce organizovanými a strukturálně složitými soustavami, které jsou stupňovitě (hierarchicky) uspořádány

1. Atomy prvků, z nichž se organismus skládá, jsou uspořádány do molekul

2. Malé molekuly jsou uspořádány do makromolekul

3. Makromolekuly tvoří makromolekulární celky, které tvoří nadmolekulární komplexy (př. ribozom)

4. Buněčné organely = součást eukaryotických buněk (živočišná, rostlinná, hub)

5. Na buněčné úrovni (určené vztahy mezi jednotlivými organelami) probíhají děje (buněčné dýchání – mitochondrie, pohyb organel a celé buňky, dělení jádra…)