Energie pro potřeby Země

Nevýhody přílivových elektráren:
Stavba hrází velkých přílivových elektráren (mimochodem značně finančně nákladná) je velkým zásahem do krajiny. Při stavbě přehradních hrází dochází k přerušení tahu ryb, v nádrži se hromadí odpad přinesený řekou do zálivu, mnoho ryb hyne v turbínách elektrárny. Narážíme i na problémy technologické, protože výrobní špička přílivových elektráren často nesouhlasí se špičkou spotřeby energie, nelze ji využívat např. jako špičkovou hydroelektrárnu, ale její běh je přímo závislý na průběhu přílivu a odlivu v daném dnu. Další problém ve využití energie dmutí spočívá v tom, že místa výroby se velmi často nacházejí poměrně daleko od místa následné spotřeby elektrické energie, takže je nutné počítat s vysoký- mi ztrátami při dopravě energie (např. ruské projekty v Ochotském moři). Problémy jsou i s horizontálními turbínami umístěnými na podvodních stožárech. Výrobci horizontálních turbín sice tvrdí, že počet otáček bude maximálně 20 za minutu, konce rotorů však mají vzhledem ke svému průměru při této periodě rychlost kolem 75 km/h, což představuje vážné nebezpečí pro velké ryby.

Slovníček cizích pojmů:

1. Kondezace = Kapalnění - skupenská přeměna, při které se plyn mění na kapalinu.

2. Fotovoltaické články = Solární panely

3. Propust (propusť) - část jezu nebo hráze (žlab nebo koryto) umožňující volné protékání vody. Její přelivná hrana je umístěna níž než přelivná hrana zbylé části jezu a zpravidla má propust výrazně menší spád než samotný jez.

4. Karbonizace - zahřívání černého uhlí na teplotu nad 900 °C za nepřístupu vzduchu. Karbonizaci objevil roku 1672 Němec Becher.

Zdroje:

1. https://cs.wikipedia.org

2. http://osel.cz/

3. https://www.google.com/imghp?hl=cs

4. Kukal, Z. a kol. (1990): Základy oceánografie. Academia, Praha, 590 s.

5. Jůzlová, J. a kol. (2007): Oceán. Poslední divočina světa. Přeloženo z anglického originálu Ocean vydaného nakladatelstvím Dorling v roce 2006. Euromedia Group, k. s., Praha, 512 s.