2. PSP

2. PERIODICKÁ SOUSTAVA PRVKŮ

První se o rozdělení objevených prvků pokusil roku 1789 Antoine Laurent de Lavoisier- prvky rozdělil podle fyzikálních a chemických vlastností na kovy a nekovy. Roku 1818 uspořádal všestranný švédský badatel Jacob Berzelius prvky na základě jejich chemické reaktivnosti v elektrochemickou soustavu. Objevil nebo spoluobjevil několik prvků (Se, Ce, Si, Th) a Významně zdokonalil chemické názvosloví a symboliku. Další rozvoj atomové a molekulové teorie dal základ ke klasifikaci chemických prvků na základě jejich hmotnosti (v té době je tato veličina „atomová váha“). Jako první se takovým rozdělením prvků zabýval již v roce 1817 Johann Wolfgang Döbereiner, kterému se v roce 1829 se podařilo podle podobných chemických vlastností na základě atomových vah seřadit prvky do triád. J. A. R. Newlands zjistil, že chemické vlastnosti prvků uspořádaných podle stoupající atomové váhy se opakují u každého osmého prvku podobně jako hudební tóny a tento svůj objev z roku 1864nazval „zákon oktáv“. Ruský chemik Dmitrij Ivanovič Mendělejev formuloval v roce 1869 na základě vztahů vlastností prvků periodický zákon. Podle původního znění jsou vlastnosti prvků, jakož i složení a vlastnosti jejich sloučenin periodickou funkcí atomových hmotností. Periodicita vlastností prvků však nezávisí na atomové hmotnosti, ale na protonovém čísle prvku. V této práci poprvé vyslovil myšlenku o analogii prvků ve svislých sloupcích i vodorovných řadách tabulky, a to mu umožnilo opravit atomové váhy prvků tam, kde byly zjištěny chybně (Ce, Th, La), ale také předpovědět existenci i vlastnosti některých tehdy ještě neobjevených prvků (Sc, Ga, Ge). V současné době se používá dlouhá periodická tabulka.

Prvky jsou v periodické tabulce uspořádané podle rostoucího protonového čísla. Periodická tabulka obsahuje sedm period a osm skupin. Perioda je vodorovná řada a periody číslujeme od 1-7. Číslo periody udává počet elektronových sfér v obalu (odpovídá hlavnímu kvantovému číslu). Skupina je svislý sloupec. Skupiny číslujeme římskými čísly od I do VIII. Skupina obsahuje prvky, které mají stejné uspořádání valenční sféry, a proto mají podobné chemické vlastnosti. Skupina A (hlavní skupina) obsahuje nepřechodné (základní) prvky. Skupina B (vedlejší skupina) obsahuje přechodné prvky. Mezi nepřechodné prvky patří s-prvky, jejichž valenční elektrony obsazují pouze hladiny ns, p-prvky pouze hladiny ns a np. Mezi přechodné prvky patří d prvky i s hladinou nd. A podskupinou přechodných prvků patří f-prvky, kam řadím lanthanoidy a aktinoidy. Hladiny ns, np apod. lze vysvětlit na elektronové konfiguraci:

Mezi Číslo skupiny udává počet valenčních elektronů, které se mohou účastnit chemické reakce a maximální možné oxidační číslo prvku ve sloučeninách. Maximálního oxidačního čísla mohou mít ve sloučeninách prvky: Os, Xe, Ru. Některé skupiny mají speciální názvy jako skupina III.A triely, IV.A tetryly nebo V.A pentely. Ve skupině VII.B se objevuje triáda železa (Fe,Co,Ni), lehké platinové kovy (Ru,Rh,Pd) a těžké platinové kovy (Os,Ir,Pt) a známé: