2. PSP

Skupina I. A Alkalické kovy Li, Na, K, Rb, Cs, Fr Ve skupině II. A Kovy alkalických zemin Ca, Sr, Ba, Ra Skupina VI. A Chalkogeny O, S, Se, Te, Po Skupina VII. A Halogeny F, Cl, Br, I, At Skupina VIII. A Vzácné (inertní) plyny He, Ne, Ar, Kr, Xe, Rn V 6. periodě Lanthanoidy Prvky s protonovým číslem 58-71 V 7. periodě Aktinoidy Prvky s protonovým číslem 90-103 Transurany Prvky s protonovým číslem 93 a více

Každý chemický prvek má svůj mezinárodní symbol (značku). Většinou je to první písmeno latinského názvu prvku (píšeme hovelkým písmenem) a případně nějaké další písmeno z latinského názvu (píšeme ho malým písmenem). Např: Bor má značku B (z lat. Bor), brom má značku Br (z lat. Bromum), ale zlato má značku Au (z lat. Aurum).

Prvky můžeme podle fyzikálních vlastností dělit na nekovy, polokovy a kovy. Nekovy jsou prvky s velkou elektronovou afinitou, se strukturou valenčních orbitalů podobnou nejbližšímu vzácnému plynu. Nekovy jsou většinou oxidační činidla, tvoří anionty, mají nízkou hustotu a jsou to nevodiče eventuálně polovodiče. Typické nekovy jsou halogeny. Polokovy jsou prvky mající některé vlastnosti kovů a některé nekovů. Příkladem je Bor nebo Křemík. Kovy jsou prvky s nízkou ionizační energií (snadno tvoří kationty), s kovovým leskem, s velkou elektrickou a tepelnou vodivostí, jsou tažné a kujné a jsou to redukční činidla. Patří sem například alkalické kovy. Tři čtvrtiny prvků jsou právě kovy. Z technického hlediska jsou významné např. železo, měď nebo zlato.

Vlastnosti prvků jsou v systému uspořádány podle periodického zákona. Ten aktuálně zní: Vlastnosti prvků periodicky závisí na jejich protonovém čísle. Periodicita vlastností je důsledek toho, jak se zaplňují elektronové sféry:

Fyzikální vlastnosti prvků:

Poloměr atomu roste ve skupinách s rostoucím protonovým číslem, protože roste počet sfér v elektronovém obalu. V periodách se atomový poloměr s rostoucím protonovým číslem zmenšuje, protože roste počet valenčních elektronů (ve stejné sféře).

Kovový charakter ve skupinách směrem dolů roste, v periodách klesá zleva doprava.

Ionizační energie (I) je energie nutná k odtržení elektronu z izolovaného atomu v plynném stavu. Vzniká kation. K odtržení prvního elektronu z atomu je nutná první ionizační energie, druhého druhá… Čím vyšší je energie, tím hůř se vytváří kation.

První ionizační energie roste v periodách zleva doprava, ve skupinách klesá s rostoucím protonovým číslem. Je mírou stability izolovaného atomu a dosahuje maxima u inertních plynů. Ionizační energie má vždy kladnou hodnotu, protože na odtržení elektronu, který je přitahován jádrem, je nutno energii dodat.

Elektronová afinita (A) je energie uvolněná při vzniku aniontu. Tato energie se uvolní, přijme-li elektroneutrální atom v plynném stavu elektron.