CIZINEC - koncept maturitního okruhu

KONCEPT MATURITNÍHO OKRUHU K ÚSTNÍ MATURITNÍ ZKOUŠCE Z ČESKÉHO JAZYKA A LITERATURY 

Stránka 1 z 3 / Cizinec   
           

 
Co potřebuji ke studiu/přípravě:  

  studijní  příručky  z jednotlivých  ročníků  (Český  jazyk  a  komunikace,  Literatura,  Kapitoly  z literární  teorie),  poznámky  z výuky  (sešit), 

vypracovanou interpretaci, popř. internet 

Jakou má zkouška koncepci: 

  na „potítko“ k přípravě (20 minut) dostanete pracovní list s výňatkem z vybraného díla a s výňatkem z neuměleckého textu                     ústní zkouška (15 minut) má dvě části: první část se týká uměleckého textu, literární historie, teorie a kritiky; druhá část je zaměřena na 

neumělecký text (charakteristika textu podle jazykových rovin: komunikace a sloh, skladba, tvarosloví, slovní zásoba, pravopis…; jde o 
práci s textem, tak jak jste na ni zvyklí z hodin češtiny) 

 
MODELOVÝ VÝŇATEK (U maturitní zkoušky se může objevit výňatek z kterékoli části díla. Je proto nutné mít dílo přečtené a orientovat se v něm!) 
 
Dobrá, tedy zemřu. Dřív než ostatní, samozřejmě. Ale každý přece ví, že život za tu námahu nestojí. V podstatě mi bylo naprosto 
jasné, že je celkem jedno, zemřeme-li ve třiceti nebo v sedmdesáti,  poněvadž  samozřejmě tak  jako tak  budou žít ostatní muži a 
ostatní ženy dál, a celá tisíciletí se na tom nic nezmění. A tohle tedy bylo nad slunce jasnější. Pokaždé bych umíral zas jen já, teď 
jako za dvacet let.   
 
ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA A PŘÍKLADOVÉ ÚLOHY  
(Symbol otazníku (?) naznačuje, že daný pojem je nutné umět vysvětlit, jelikož může být předmětem doplňující otázky.)    
Zařadit dílo do literárních druhů a žánru, doložit zařazení podle výňatku: Podle uměleckého zobrazení skutečnosti se jedná o epiku (?), podle formy textu o prózu (?). Žánrově je dílo románem (rozsahem 
podobným novele) ovlivněným existencialismem. 
 
Stručně nastínit obsah díla (a zařadit výňatek do kontextu celého díla): Děj se odehrává v Alžírsku v době, kdy byla země pod francouzskou správou. Text je rozdělen do dvou částí.  První část začíná ve 
chvíli, kdy hlavní postava, úředník Mersault, obdrží zprávu, že jeho matka zemřela v útulku pro přestárlé lidi. Mersault se účastní 
pohřbu,  ale  nejeví  žádné  známky  zármutku  (kouří  v blízkosti  rakve,  nechce  vidět  matčino  tělo,  nepláče…).  Po  smrti  své  matky 
naváže povrchní milostný vztah k bývalé kolegyni Marii a spřátelí se s pochybným sousedem Raymondem. Ten Mersaulta požádá o 
sepsání  dopisu  pro  nevěrnou  milenku.  Na  Raymondovo  pozvání  odjíždí  Mersault  i  Marie  na  chatu  k moři.  Během  výletu  dojde 
k potyčce  s dvěma  Araby,  Raymondovými  nepřáteli,  kvůli  vztahu  Raymonda  a  sestry  jednoho  z nich.  Když  je  konflikt  zažehnán a 
Raymond zraněn, vrací se Mersault zpět na pláž a zřejmě pod vlivem slunečního žáru, ale bez zvláštního důvodu, jednoho z Arabů 
chladnokrevně zastřelí pěti ranami (z toho čtyři do bezvládného těla).  
Druhá  část  líčí  zatčení  a  soudní  proces  s Mersaultem.  Je  nakonec  odsouzen  k trestu  smrti  za  vraždu,  přičemž  nejvíce  přitěžující 
okolností  bylo  údajně  společensky  nepřijatelné  chování  během  matčina  pohřbu  a  bezprostředně  po  něm.  Několikrát  odmítne 
kněze se slovy, že v Boha nevěří. Také odmítl možnost žádosti o milost, jelikož ho odsoudila spravedlivost lidská. V cele velice často 
myslí na Marii a na matku. Mersault odmítá lidskou společnost a vyčkává na smrt jako na jediné východisko.  
 
Charakterizovat dílo z hlediska jazykového a kompozičního:  
Román  je  rozdělen  do  dvou  částí  –  první  je  dějová,  druhá  úvahová.  Vyprávění  je  vedeno  v ich-formě,  děj  je  stupňován  až 
k závěrečnému  projevu  lhostejné  rezignace  a  osamělého  protestu  hlavního  hrdiny.  Častým  hybatelem  děje  je  náhoda.  Camus 
používá  velmi  chladný  jazyk:  krátké  věty  působící  dojmem  reportáže  až  záznamu.  Autor  nevynáší  nad  postavou  žádné  soudy, 
dovádí čtenáře jen k pozorování fakt a skutků.  
   
Vystihnout hlavní myšlenku díla (námět, téma, motivy):  
Podle  autorova  výkladu  se  kniha  zabývá  především  problémem  odcizení  společnosti.  Člověk  je  osamocen  a  cítí  se  být  cizincem 
v absurdním  světě,  v němž  žije.  Nemůže  se  zbavit  pocitu  životní  nejistoty,  zoufalství,  prázdnoty,  úzkosti  –  vede  úvahy  o  smyslu