03_listopad

Dítě je velice opuštěné, jediný, kdo mu zbývá je malé kuřátko. Rozhodne se tedy, že se něj řádně postará, a tak mu chce najít nové hnízdečko. Nenapadne ho nic lepšího, než jeho vlastní postýlka. Vezme si tedy kuřátko do postele, naneštěstí je odhalen a zase bit.

Macecha má dojem, že dítě jen překáží, a tak ho nechá odstěhovat do kouta kuchyně. S dítětem se nikdo nebaví, dostává málo jídla, nosí to nejhorší oblečení a veškerý svůj čas tráví s kuřátkem. Chlapeček myslí na maminku, která ho milovala a chovala se k němu hezky. Dítě chřadne a vážně onemocní. Jeho zhoršený stav vzbuzuje v obyvatelích domu hnus, a tak je přestěhován na slámu, kde má zemřít. Do domu je přenesen pouze, když přichází lékař, aby potvrdil, že jeho dny jsou sečteny.

Chlapcovo kuře prchá před krutou paní domu a sloužícími. Najde chlapce a přitulí se k němu. Dítě vzápětí „odchází“ za maminkou.

V) Charakterizace postav

Chlapec – neznáme věk ani jméno, bezbranný, citlivý, zemře mu matka

Kuře – jediný přítel chlapce (paralela), zaostalé, malé a neduživé, ostatní ho odstrkují

Matka – chlapce měla ráda, těžce nemocná, smrt na začátku knihy

Otec – krutý, první ženu byl, dítě je mu lhostejné

Macecha – sobecká, falešná, krutá, omotá si manžela kolem prstu

Katla – původní služka, hodná, měla chlapce ráda

Pepka – nová služka, zrzavá, zlá, nemá chlapce ráda, pravá ruka macechy

V) Kompozice knihy

Doba a místo: venkovské prostředí. 19. století

Jedná se o naturalistickou novelu (naturalistické prvky: pesimismus, užití kontrastů, popisy fyzických stavů dítěte a kuřete, stavění lidského tvora a zvířete na stejnou rovin, autor klade velký důraz a detailní popsání prostředí).

Příběh je založen na paralele mezi trpícím dítětem a kuřetem – mají stejný osud, jsou odstrkováni, není o ně postaráno.

Vyskytuje se také velké množství kontrastů. (láska matky X nenávist macechy; krásný jarní den X smutek, zvuk umíráčku, pohřeb; smrt matky X narození kuřte (oboje ve stejný den)

Příběh je psán v er- formě, a má chronologickou výstavbu (objevují se retrospektivní prvky, když chlapec vzpomíná na svou milující matku). Jazyk povídky je zastaralý (archaismy: rokotivý hlas) a místy komplikovaný. Kniha je psána převážně spisovně, místy se objevuje nářečí a slangová mluva (hovorový jazyk). Autor používá velké množství přechodníků (vyběhavše, našvitořivše), metafor (z života vystouplá maminka), oxymoronů (umíráček zněl tak mile a tak radostně), personifikací (slunce vystoupalo) a přirovnání (studená jako led). V lyrických pasážích se objevuje i nadsázka a ironie. Dále se objevuje obrácený slovosled, rozvitá souvětí a nedokončené výpovědi (apoziopeze). Autor se zaměřuje na citovou rovinu čtenáře, a tak často používá řečnické otázky (nabádá čtenáře k zamyšlení nad životem dítěte).