03_listopad

Tato povídka je někdy řazena mezi tzv. dětské romány - často je zde nabízen pohled očima dítěte. Na čtenáře je to rozhodně působivější, vidí tu naivitu dítěte a vzbuzuje to v něm lítost.

VI) Okomentovaný citát

Osudy nás všech jsou jednotny. A my všichni jsme: lidé i němá tvář i mrtvá hmota…

Motto celé novely, které předznamenává její charakter: v konečném důsledku jsou všichni pouze výtvorem matky přírody.

Veškerá životní činnost hochova úžasně zemdlívala. Nebyl si již skoro ničeho vědom, co se týče tělesných potřeb, a byl i jinak tak sláb, že naprosto nemohl vyhověti tomu, co slušnost žádala. Dali pod něho režnou plachtu, sloužící dřív na vůz, a jeho postýlku odšoupla Pepka do nejzadnějšího kouta; šel totiž z něho opravdu puch. A začal vrhnouti a neměl ani sil, aby vůbec hlavu pozvedl, stranou ji naklonil, nýbrž zrovna po bradičce a po prsíčkách stékaly mu řídké zelenavé šlemy.
A semknutá maje stále očinka, hlavu nazad vztaženu, ruce na naduřelém bříšku zaťaté, a jsa hnisem pokryt, jejž nikdo nestíral, poskytoval trapný, omrazující pohled. S hnusem se ovšem od něho odvraceli domácí lidé.
Hošík však stonal jako dospělý, schopný sebezapření.

Na tomto úryvku je vidět, jak postupně hoch uvadá. Autor popisuje, jak byl všem odporný a lhostejný. Objevují se zde i velice naturalistické popisy.

VII) Závěr

Kniha mi přijde velice zajímává. Líbí se mi myšlenka paralely dítěte a kuřete. Myslím, že se autor snažil zachytit bezpráví, které se okolo nás běžně děje, ale kterému většinou nepřičítáme důležitosti. Je neskutečné, jak velká byla musela být zášť nové hospodyně a jak bezmezná musela být nevšímavost hošíkova otce, aby se chlapcův osud mohl skončit tak tragicky. Autor se také snaží poukázat na fakt, že pokud člověk strádá psychicky, odrazí se to většinou i v jeho fyzickém stavu. Hošík, nenáviděn okolím, přestává po nějaké době být plnohodnotným člověkem - nemluví, neprojevuje emoce, pouze tiše trpí a snáší svůj přetěžký úděl, až už je toho na něj moc, vnitřní nerovnováha se projeví navenek a dítě těžce onemocní. Velice zajímavý, ale občas i trochu těžký je jazyk knihy, protože se jedná o starou češtinu. Jediné, co se mi moc nelíbilo, jsou některé opravdu velice naturalistické popisy, ale k této knize to patří.