06_únor

IV) Charakterizace postav

Srulík / Jurek Staniak – devítiletý chlapec židovského původu, pronásledovaný nacisty, ztratí rodiče a bratra a musí se postarat sám o sebe, zažije situaci, při kterých mu jde o život, ale potká i pár hodných lidí, kteří se o něj postarají a pomůžou mu válku přežít, v dospělosti se přestěhuje do Izraele a pracuje jako učitel

Paní Hermanová – paní, které nacisté zastřelili dceru, přes zimu ukrývá Srulíka a naučí ho se modlit

Srulíkův otec – odvážný muž židovského původu, kvůli kterému se musí skrývat, nechá se sám zastřelit, aby zachránil synův život

Voják Saša – voják ruské armády, který Srulíkovi pomáhá přežít poslední chvíle války – bere ho s sebou při přesunech a dává mu jídlo

V) Kompozice knihy

Doba a místo: Varšava, Polsko, období druhé světové války

Kniha je inspirována skutečným příběhem a částečně životním příběhem autora (autobiografie).

Jedná se o epický historický román. Ukazuje, hrůzy druhé světové války a pronásledování Židů nacisty. Děj je řazen chronologicky a má jasnou dějovou linku. Autor použil er-formu. Kniha je psána zejména spisovným jazykem, pouze v některý částech, kde promlouvají děti nebo jednodušší statkáři, je použit nespisovný jazyk. Kniha je psána spíše jednodušším stylem, aby ji chápali i mladší čtenáři, to ji však neubírá na kvalitě.

VI) Okomentovaný citát

„Srulíku, není čas. Chci, aby sis zapamatoval, co ti teď řeknu. Musíš zůstat naživu! Najdi si někoho, kdo tě naučí chovat se mezi góji, křižovat se, modlit se, pak budeš moci zůstat o nějakého sedláka. Vždycky běž k chudým. Ti jsou spíše ochotní pomáhat. A nikdy se nekoupej v řece s cizími kluky!“ „Já vím.“ Odpověděl Srulík. „A teď ze všeho to nejdůležitější, Srulíku,“ pokračoval překotně otec, „zapomeň svoje jméno. Vymaž si ho z paměti.“ …

… „Ale i kdybys všechno zapomněl, dokonce i na mě a na maminku, nikdy nezapomeň to, že jsi Žid.“ „Dobře tati.“ „Srulíku, teď vstanu a rozběhnu se, Němci poběží za mnou, ty pomaličku počítej do deseti, nezapomeň, pomaličku, a pak vstaň a utíkej do lesa!“ „Ano tati.“ Tatínek vstal a dal se do běhu.

Citát je z části, kdy Srulík potká svého otce. Otec synovi říká, jak se má chovat, aby „zapadl“ do křesťanské společnosti. Radí mu, aby vše zapíral, klidně i zapomněl, jen nikdy nesmí zapomenout, v jaké víře vyrostl. Po rozhovoru se otec obětuje a odvede pozornost nacistů, aby syn mohl bezpečně uprchnout.

VII) Závěr

Kniha může v některých částech působit dětsky, ale na kvalitě jí to rozhodně neubírá. Je dobré, že si ji proto mohou bez problému přečíst i menší čtenáři, kterým je válečné téma dosti vzdálené. Autor píše velmi napínavě, což knihu dělá velmi čtivou a „polapí“ i „nečtenáře“. Myslím, že by knížka mohla pomáhat i při výuce dějepisu, protože devítiletý hrdina je dětem bližší než data a fakta v učebnicích. Místy je ale opravdu drsná, že je až velice těžké uvěřit, že je takové chování lidí opravdu možné, například, když se Srulík dostane do nemocnice s poraněnou rukou a lékař mající službu ho nechce ošetřit, protože je Žid. Naštěstí ráno přijde jiný lékař a ten Srulíka ošetří – ruku mu amputuje a nechá ho ještě pár týdnů v nemocnici. Když do vesnice přijedou Němci, musí Srulík zase prchat.