Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




1. TARTUFFE

DOC
Stáhnout kompletní materiál zdarma (36,5 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.

TARTUFFE Tematika Tartuffe je drama. Tato satirická komedie kritizuje tehdejší pokrytecké chování církve a varuje před zneužívání moci. Tento příběh alegoricky postihuje dobovou atmosféru plnou mocenských intrik. I přes to, že děj je výrazně orientován k autorově závažné satirické výpovědi a je to v podstatě realistický příběh úlisného člověka, tak se jedná o příběh s dobrým koncem- Orgonovi se vrátí čest i majetek díky zásahu krále. Děj tedy vypráví o Orgonovi, který zaslepeně ukrývá podvodníka Tartuffa u něj doma a zároveň mu i odkáže celý majetek. Děj naštěstí končí šťastně, protože do situace vstoupí král. Do postav jsou vloženy charakteristické vlastnosti a tímto jsou postavy nadčasové. K hlavní postavě Tartuffa je v originále uvedena poznámka „faux dévot“, což znamená falešný nebo nepravý pobožný člověk. Tartuffa představuje falešného katolíka, předstírající skromnost a pobožnost. Projevuje se ale jako bezbožník k Orgnově ženě Elmíře, kterou se snaží svést. Orgon je zámožná postava, která touží provést něco vyššího a v Tartufovi vidí vzor čestnosti a je ochoten mu dát za ženu dceru i majetek. Elmíra splňuje ideál ženy. Je rozumná, ctnostná a mravná. Jako bratr Kleant se dovedla vymanit ze slepé podřízenosti církve a praktikuje náboženství jen konvenčně (= tradičně). Děj se odehrává v měšťanském prostředí, ve Francii, v 17. Století. Hra se skládá z pěti jednání a je zde použitá chronologická kompozice. Drama kompozičně těží z prostředků charakterového dramatu- je zde založen důraz na charakteru postavy a jeho vlastnostech. Jazykové prostředky Drama je psáno alexandrínem. Alexandrín je druh verše pocházející z Francie. Nejslavnější díla psané alexandrínem jsou francouzské klasicistní tragédie (J.Racine-například Faidra). Je to verš rýmovaný, vzestupný a dvanáctislabičný. Hra dodržuje klasicistní požadavky jednoty místa, času a děje. Okolnosti vzniku díla Autora řadíme do období klasicismu. To je umělecký směr 17. a 18. Století, který vznikl za vlády Krále Ludvíka XIV. Vyznačuje se návazností na odkaz antiky, uvážlivostí, a pevně stanovenými estetickými pravidly- byla zde respektována Aristotelova zásada tří jednot- času, místa a děje. Klasicisté se neobraceli k člověku v oblasti intimní, ale ke člověku ve vztahu ke společnosti. Literatura byla rozdělena na vysokou a nízkou. Ve vysoké literatuře převažovaly ódy, eposy a tragédie a mezi představitele patří Jean Racine a do nízké literatury patřili především komedie a frašky. Nízká literatura byla mnohem bližší, protože byla snazší na čtení- proto známe díla nízké literatury (na rozdíl od vysoké) do dnes. Mezi představitele nízké klasicistní literatury patří francouzský básník Jean de la Fontaine (autor bajek) nebo italský autor Carlo Goldoni (dílo Poprask na laguně). Nejznámější představitel francouzské nízké literatury je Moliére. Moliére ve svých hrách vycházel jak z tradice lidového divadla, tak i z antických komedií, ale i z italské komedie dell’arte a to zejména ve smyslu improvizace. Moliére předváděl na jevišti lidské chyby, negativní vlastnosti hlouposti a utahoval si ze šlechtických vrstev. V komedii Lakomec představuje člověka, který je pro peníze ochoten udělat cokoliv, Don Juan je typ rozmařilého a pokryteckého šlechtice a Argan ze hry Zdravý nemocný představuje hypochondra. Jeho postavy mají nadčasovou platnost a jsou tak charakteristickými typy, že si je dodnes automaticky spojujeme s jejich jmény (lakomec- Harpagon). Postavy byly natolik živé a natolik odpovídaly realitě francouzské společnosti, že nebylo divu, že si autor vysloužil negativní reakci dvorských kruhů a církev ho dokonce proklela. Konkrétně u díla Tartuffe byla premiéra ve Versailles roku 1664 a vyvolala tak negativní reakci panovníka Ludvíka XIV., že hru zakázal z důvodu Moliérova satirického ztvárnění praktik sv. Kabaly (Tarutffe byl totiž ve hře špiclem právě Svatého Kabaly, společnosti nejsvětější svátosti). Moliére si svou hrou získal ohlas v zahraničí, například orku 1666 si její opis žádala švédská královna Kristina. Ve své zemi autor získal po několika přepracováních textu povolení k provozování Tartuffa až roku 1669. Vliv díla: Hra byla v pozdější době mnohokrát jevištně realizována, stejnojmennou operu vytvořil K. Friedrich roku 1964. Několikrát byla zfilmovaná, nejpozději roku 1984 Gérardem Depardiem.

Témata, do kterých materiál patří