13. ROMEO, JULIE A TMA

ROMEO, JULIE A TMA

1. Tematika

Tato milostná novela vypráví o studentovi Pavlovi, který náhodou potká židovskou dívku Ester. Ta se nedostavila na transport do Terezína a tak se ukrývá. Pavel ji k sobě schová a zamilují se do sebe. Kniha končí tragicky a to smrtí Ester, která je zastřelena. Hlavním tématem je láska dvou mladých lidí. Můžeme zde najít motivy psychologické, milostné a politické. Objevují se zde i protiválečné prvky. Na začátku knihy jsou citovány verše z dramatu Romeo a Julie od Viliama Shakespeara.

Hlavní postavy jsou zde později milostná dvojice Pavel a Ester. Ester je mladá dívka židovského původu a dcera lékaře. Působí ustrašeným a naivním dojmem, ale projevuje i svou veselou a bláznivou osobnost. Projevuje se jako cílevědomá a milá dívka. Poté Pavel, který je velmi obětavý, hodný a ochotný Ester pomoc. Vedlejší postavy jsou rodiče Pavla, tovaryš Čepek a udavačský soused Rejsek.

Děj je zasazen do roku 1942 v Praze a končí nešťastnou událostí- heydrichiádou, která způsobí smrt Ester.

Kniha je rozdělena do třinácti kapitol a kompozice je zde chronologická. V díle je použita er-forma. Název díla Romeo, Julie a tma – jména odkazují na nejslavnější Shakespearovo drama, kde bylo milencům bráněno v lásce (paralela). Tma má symbolizovat něco záporného – strach, nejistotu, probíhající heydrichiádu.

Autor chce poukázat na kruté pronásledování židů a přiblížit dalším generacím tehdejší dobu. Snaží se zdůraznit šlechetné vlastnosti, jako je odvaha ukrývat Židy a naopak kritizoval fašismus a udavačství. Člověk by se neměl bát nebezpečí, pokud bojuje za lásku. Vždy je potřeba se vyrovnat s dobou, ve které žijeme, ale neznamená to, že změníme svoji osobnost. Dílo bylo vydané roku 1958.

2. Jazykové prostředky

Autor v celém textu používá bohatý jazyk pro popis situace, naopak dramatičnost či nálada vnitřních monologů jsou zvýrazněny krátkými, nedokončenými větami, pomlčky či řečnickými otázky.

3. Okolnosti vzniku díla

Dílo bylo vydané v 50. letech, tedy po druhé světové válce a před normalizací- toto období znamenalo postupné uvolnění. Protiválečnou českou prózu dělíme do dvou vln. Do první vlny patří Jan Drda (Němá barikáda) nebo Julius Fučík (V zemi, kde zítra již znamená včera). Tato vlna byla těsně po válce a autoři se na situaci dívali černo-bíle a podávali očité svědectví. Druhá vlna byla subjektivnější, zaměřovala se na psychologickou analýzu- na dopad války na lidské osudy. Sem patří autoři jako Arnošt Lustig (Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou), Ota Pavel (Smrt krásných srnců) nebo Vladimír Páral (Milenci a vrazi).

Patří sem také Jan Otčenášek. Mezi jeho díla patří próza s tzv. budovatelskou tematikou, jejíž příkladem je dílo Plným krokem, dále politický román Pokušení Katarina nebo romány Kulhavý Orfeus a Když v ráji pršelo. Napsal také jedinou divadelní hru s názvem Víkend uprostřed týdne. Mezi jeho scenáristickou tvorbu patří například Milenci v roce jedna nebo seriál společný s O. Daňkem Byl jednou jeden dům.