14. Saturnin

Děj: Praha, venkov. Jeden mladý Pražan, žijící seriózním způsobem života, přijal do svých služeb sluhu Saturnina, který je podle jeho doporučení, až na jedno chybějící, naprosto výborným sluhou. Opak je však pravou. Saturnin je opravdu výborný sluha, ale sluha toužící po dobrodružství a zajímavém životě. Velice rychle udělá ze svého pána v očích známých i neznámých lidí velkého dobrodruha a lovce, který se dostal z nejedné nebezpečné situace a vždy si se vším brilantně poradil. Netrvalo dlouho a Saturnin svého pána šikovně přestěhoval na hausbót, protože byt byl již pro ně příliš malý (díky různému harampádí, které tam Saturnin natahal). Na pronajatou loď se velmi brzy přistěhovala i, ne příliš vítaná a především otravná, teta Kateřina se svým drzým synem Miloušem. Saturnin si ovšem věděl rady

a "hostům" napovídal, že na lodi jsou myši a dal jim masky na obličeje, aby mohli lépe spát. Teta a její syn odjeli následující den.

Saturninův pán je okouzlen půvabnou slečnou Barborou, kterou často vídá na tenise. Během horkých letních dnů je pozván, aby strávil dovolenou u svého bohatého dědečka společně se Saturninem, doktorem Vlachem a slečnou Barborou. Nezvanými hosty se stala teta Kateřina, usilující o dědečkovo dědictví, a její syn Milouš.Během svého pobytu učí Saturnin dědečka džui-džuitsu, které následně dědeček vyzkouší na svém vnukovi a vše to vede pohmožděnému kotníku Saturninova pána, který musí jet následně sanitkou do nemocnice a zpět je veze slečna Barbora, protože s řidičem sanitky byl na zpáteční cestě problém. Miloušovi slečna Barbora okamžitě padne do oka a jeho nemístné poznámky donutí Saturninova pána k ráznému rozkazu, který Saturnin s velkou radostí přijal - má využít sebemenší příležitosti, aby dal Miloušovi, co proto a rázně mu znepříjemnil pobyt u dědečka. Saturninův pán se postupně sbližuje se slečnou Barborou a dovolená je pro všechny (až na Milouše) velmi příjemná - tedy až do chvíle, kdy přijde bouřka, vypadne elektřina a zřítí se most dělící chatu od vesnice. Všichni jsou nuceni vydat se na 2denní pochod do srubu Dr. Vlacha pro jídlo. Ještě před odchodem ovšem nacpe teta Kateřina Milouše jídlem, které bylo schováváno na cestu. Milouš si původu jídla nebyl vědom a byl ochoten nést následky. Ostatní byli Miloušem příjemně překvapeni, ale jelikož se nejednalo o tak velký prohřešek, tak se žádné následky neděly. Při náročné cestě se děje řada vtipných situací (např. nechtěný skok Saturninova pána do jezera) a Milouš se také dozvídá, že Kateřina se Saturninovým pánem již velmi sblížila a proto svůj boj vzdává. Když obejdou celou řeku a dojdou do vesnice, zjišťují, že most byl již postaven a jejich cesta byla tudíž zbytečná. Dědeček se během cesty zranil a odchází domů, kde o něj řádně pečuje teta Kateřina a pilně se snaží pro sebe a pro Milouše získat dědečkovo dědictví. Dědeček se z jejího opatrování na oko zblázní a teta jej chce donutit k napsání závěti. Když v ní však odkáže všechen svůj majetek potřebným, začne si stěžovat na dědečkův pochybný duševní stav a protestovat. Nakonec vyjde najevo, že dědeček vše jen hrál a nejlépe to poznal právě doktor Vlach s Kateřinou. Dědečkovi se nakonec udělá líp a Saturninův pán odjíždí s Kateřinou zpět do Prahy, po svém příjezdu si domluví schůzku v divadle. Saturnin zůstal u dědečka a po nějaké době se chce vrátit opět ke svému pánovi. Teta Kateřina se znovu výhodně provdala.