2. LAKOMEC

LAKOMEC

1. Tematika

Dílo lakomec drama. Tato komedie vypráví o bohatém Harpagonovi, který krutě omezuje své služebnictvo, ale také své vlastní děti. Hlavním tématem je kritika a ukázání možných následků lakoty. Autor zde naznačuje, že být lakomý se nevyplácí, protože lakomý člověk se stále užírá hrůzou a nikdo ho nemá rád. Námět díla není původní- pochází už z Antiky, předlohou byla Plautova Komedie o hrnci. Také jejím hrdinou je lakomec, který opatruje hrnec s penězi, ale její hlavní hrdina (Euklio) je na rozdíl od Harpagona chudý

V díle je hlavní postavou Harpagon, což je charakteristická postava představující lakomství (pro Moliéra typické). Má děti Elišku a Kleanta, kteří jsou zamilováni do jiných lidí, než si jejich otec představuje. Eliška je zamilovaná do sluhy Valéra a Kleant do Mariany, kterou si chce vzít Harpagon.

Dílo se odehrává v Paříži v 17. století. Kompozice je chronologická. Tato komedie má 5 dějstvía příběh je veden formou dialogů.

2. Jazykové prostředky

V díle se objevují četné nespisovné výrazy pečlivě přeložené z originálu, přirovnání a epiteta.

3. Okolnosti vzniku díla

Autora řadíme do období klasicismu. To je umělecký směr 17. a 18. Století, který vznikl za vlády Krále Ludvíka XIV. Vyznačuje se návazností na odkaz antiky (námět z Komedie o hrnci), uvážlivostí, a pevně stanovenými estetickými pravidly- byla zde respektována Aristotelova zásada tří jednot- času, místa a děje. Klasicisté se neobraceli k člověku v oblasti intimní, ale ke člověku ve vztahu ke společnosti. Literatura byla rozdělena na vysokou a nízkou. Ve vysoké literatuře převažovaly ódy, eposy a tragédie a mezi představitele patří Jean Racine a do nízké literatury patřili především komedie a frašky. Nízká literatura byla mnohem bližší, protože byla snazší na čtení- proto známe díla nízké literatury (na rozdíl od vysoké) do dnes. Mezi představitele nízké klasicistní literatury patří francouzský básník Jean de la Fontaine (autor bajek) nebo italský autor Carlo Goldoni (dílo Poprask na laguně).

Nejznámější představitel francouzské nízké literatury je Moliére. Moliére ve svých hrách vycházel jak z tradice lidového divadla, tak i z antických komedií, ale i z italské komedie dell’arte a to zejména ve smyslu improvizace. Moliére předváděl na jevišti lidské chyby, negativní vlastnosti hlouposti a utahoval si ze šlechtických vrstev. V komedii Lakomec představuje člověka, který je pro peníze ochoten udělat cokoliv, Don Juan je typ rozmařilého a pokryteckého šlechtice a Argan ze hry Zdravý nemocný představuje hypochondra. Jeho postavy mají nadčasovou platnost a jsou tak charakteristickými typy, že si je dodnes automaticky spojujeme s jejich jmény (lakomec- Harpagon). Postavy byly natolik živé a natolik odpovídaly realitě francouzské společnosti, že nebylo divu, že si autor vysloužil negativní reakci dvorských kruhů a církev ho dokonce proklela. Lakomec měl premiéru roku 1668 ve Francii.