Světová próza 1. pol. 20. stol.

24.Světová próza 1.poloviny 20.století (francouzský román, protifašistická tvorba v Německu, „ztracená generace“ v USA, světová porevoluční próza, experimentální tvorba)

Světová próza 1.poloviny 20.století (meziválečná próza)

Po 1.světové válce (konec 1918) vzniká vzniká kvalitativně nová společenská situace a „nový typ moderního člověka“ - jiný způsob života, ovlivněn historií, rozlišení tříd a vrstev, rozmachem přírodních věd a techniky).

V Evropě vznikají nové státy, vznikají i nové systémy (1917 – Sovětský svaz, 30.léta – Nacistické Německo, 20.léta – fašistická Itálie). Ve 20.letech dochází k evropskému rozmachu (konjukce). Pád burzy 1929. Literatura je aktivním obrazem světa a problémů člověka.

Filozofické směry:

Pragmatismus – (pragma = čin aktivní), řecké slovo. Vznikl v USA. Představitelé: J.Dewey, W.Jones „filosofie praktického života“ - měřítkem pravdivosti je praxe. U nás: Karel Čapek, Josef Fisher, Miroslav Rutte. Založený na jednotlivci.

Unaninismus – zavádí pojem „kolektivní vědění“ a „kolektivní duše“. Představitelé: Emil Durklein – kolektivní cítění. Vzniká ve Francii. Klade důraz na lidský kolektiv.

Sociologismus – filozofie, která jednostraně vysvětluje všechny jevy působením sociálních vlivů

Marxismus – kolektivní vlastnictví. Představitelé: S.Freud – pracoval s podvědomím

H.Beryson – pracoval s intuicí, byla založena na víře

Umělecké postavení literaturu jako článku struktury 20.století vedlo ke vzniku četných uměleckých směrů vedle starších (vitalismus, secese, realismus, naturalismus) se objevují nové významné umělecké směry s odlišnými koncepcemi, které nazýváme avantgardou – futurismus, kubismus, kubofuturismus, fauvismus – malířství, jasné, veselé barvy, dadaismus, surealismus – abstraktní umění, sociální cítění.

V architektuře: funkcionalismus, konstruktivismus – konstrukce má efektivní hodnotu, purismus

Nový druh hudby: jazz, swing.

Vzniká nové umělecké odvětví fotografie a film

REALISMUS 20.STOLETÍ

Novými aspekty je zobrazení duševního a citového života člověka, sociálního, národnostního a civilizačního aspektu a dává možnost zobrazovat realitu novými uměleckými postupy a prostředky → experimentální próza (J.Joyce, F.Kafka, M.Prowst)

Znaky experimentální prózy:

• potlačen děj

• je stále subjektivnější

• použití ich formy – vyprávění v 1.osobě

• prolínání časových rovin + užití „časoprostoru“

• autr pracuje s tzv. Podtextem – autor nechává na čtenáři, aby si domýšlel a dotvářel

• užití asociativní metody – přecházení jednoho příběhu do druhého, nemá logiku a rozum

• po jazykové stráce experimentální próza užívá tzv. „lyrizovanou větu“ a porušuje pravidla syntaxe (skladby věty – potlačena interpunkce). Lyrizovaná věta = vyjádření pocitu, nálady, dojmu

• časté užití monologů