20. Josef Karel Šlejhar - Kuře melancholik

 obsah:
Jednoho jarního dne se dítě vzbudilo a zjistilo, že jeho maminka v noci zemřela. Ten
samý den se jedné ze slepic narodilo 13 kuřátek. V domě bylo mnoho lidí a všichni
dítě litovali. V pokoji se zjevil otec, kterého se dítě bálo, ale brzy zase odešel a dítě
mohlo pozorovat hru kuřat. Když bylo vše připraveno, služebná Katla dovedla dítě do
svátečního pokoje, kde byla maminka uložena. Otec dítě nabádal, aby si ji pořádně
prohlédlo, protože ji vidí naposled. Dítě začalo plakat a muselo být odneseno. Čas do
pohřbu dítě trávilo hraním s kuřaty, protože pohřeb měl být honosný a dítěte si nikdo
nevšímal. Jedno z kuřat bylo menší, pomalejší, méně jedlo a vypadalo nemocně.
Děcko mu pomáhalo, ale kuře nerostlo. V den pohřbu dítě obdivovalo matčinu rakev
a svoje nové šaty. Cizí žena ho chovala a litovala, ale ono se bránilo a nechtělo u ní
být. Smuteční průvod se šel rozloučit s hodnou zemřelou. Vdovec vedl po svém boku
mladou příbuznou, která ještě několik dní po pohřbu zůstala v domě. Poté několik
týdnů často jezdil mimo domov na pracovní cesty, až si domů přivedl novou nevěstu –
právě onu mladou příbuznou. Chlapec byl zděšen, cítil z ženštiny zlobu. Nadále si
hrál s odrostlými kuřaty. To slabé bylo i nadále menší než ostatní, a navíc ho
sourozenci odstrkovali. Katla říkala, že je to kuře – melancholik, proto ho ostatní
nemají rádi. Nová paní domu nebyla oblíbená a stará Katla zůstávala jen kvůli péči o
chlapce. Otec se k ní choval lépe než k matce, často ji objímal a líbal a chlapec tomu
nerozuměl. Nová paní vyhodila několik děveček i Katlu a také starého čeledína. Místo
nich přišlo její služebnictvo. Všichni se smáli zvykům bývalé paní a také chlapci.
Jednou dostal nespravedlivě pohlavek a byl vyhozen na dvůr. Přišlo za ním kuře a
chlapec ho odnesl do bezpečí k sobě do postele. Služebná Pepka to zpozorovala a
ztropila povyk. Chlapci se zase vysmáli. Postupně paní docílila toho, že chlapec jedl
v síni a z misek. Také podle ní páchnul. Když jednou v noci plakal a chtěl maminku,
rozhodla, že bude spát v kuchyni s Pepkou. Chlapec byl neustále trestán a nikdo se
ho nezastal. Celé dny trávil s kuřetem na dvorku a churavěl. Byl čím dál apatičtější.
Jednoho dne už nevstal, neměl sílu. Chlapce nechali stonat a nikdo si ho nevšímal.
Jen když měl přijet lékař, dali ho do hezké postýlky a převlékli ho. Lékař konstatoval,
že chlapec brzy zemře, a tak ho zase strčili do starých peřin a do kuchyně. Pepka si
stěžovala, že zde nemůže vydržet, a tak byl přestěhován do kůlny na zem. Kuře se
postavilo k oknu a podivně kdákalo, dokud nevzburcovalo paní domu. Chtěla, aby
bylo hned podříznuto, ale stihlo utéct do kůlny k chlapci. Ten zemřel s kuřetem
přitištěným k tělu.

20. Josef Karel Šlejhar – Kuře melancholik