3._J._A._Komensky_-_Labyrint_sveta_a_raj_srdce-1

7.

Jazyková stránka díla se mi zdála velice zajímavá, ale myslím si, že není jednoduché vyznat se ve větné stavbě, kterou Komenský používal. Klade totiž sloveso až na konec věty, a to může způsobit zmatek.

Líbí se mi, jak je dílo prostoupeno alegorii a podněcuje tím čtenářovu fantazii. Líbí se mi také filosofické úvahy o životě a o lidech, vedoucí člověka k zamyšlení nad sebou samým. Je až neuvěřitelné, jak dílo odpovídá, současnosti.

Ukázka:

Osud rozděluje povolání KAP. VI. (Branný světa osud.) I sejdeme po jakéms tmavém šneku dolů, a aj, v té bráně veliká síň plná mladého lidu, a po pravé straně sedící zuřivý stařec a držící v ruce veliký měděný hrnec. I viděl jsem, an k němu všickni od brány života přistupovali, a každý do toho hrnce sáhna a cedulku s nějakým písmem vytáhna, hned do některé ulice města, jeden s radostí a výskáním běžel, jiný se zármutkem a stýskáním, kroutě se a ohlédaje. (povolání rozdělující) I přistoupím blíž a nahlédnu některým do těch cedulek a vidím, že tento vytáhl: Panuj! Jiný: Služ! Tento: Rozkazuj! Jiný: poslouchej! Tento: Piš! Jiný Oř! Tento: Uč se! Jiný: Kopej! Tento: Suď! Jiný: Bojuj! Atd. i divím se, co tj. Všezvěd mi dí : ,,Tu se povolání a práce rozdělují, k čemu se kdo v švěte potřebovati dáti máti. Ten pak správce nad losy slove Osud, od něhož každý do světa vcházející instrukcí tím způsobem vzíti musí.‘‘ (poutník o prohlédnutí prvé všeho prosí) V tom mne Mámil s druhé strany drbne, abych také sáhl, návěští dávaje. Já prosil, abych nucen nebyl jednoho něčeho hned (bez prohlédnutí prvé) chytiti, ovšem tak slepému štěstí, sedni mi, co sedni, se poručiti. Ale povědíno mi, že to bez vědomí a dovolení pana regenta, Osuda, býti nemůže. Takž já k němu přistoupě, pokorně žádost svou přednáším: já že jsem tím oumyslem přišel, abych sám všecko prohlédl, a teprv co by mi se líbilo, sobě vybral. (a povolení dostává) On odpověděl: ,,Synu, vidíš, že toho jiní nečiní, ale co se jim podá neb naskytne, toho se drží. Však poněvadž’s toho tak žádostiv, dobře.‘‘ A napsav cedulku: SPECULARE (tj.: dívej se nebo zpytuj), dal mi a pustil mne. (strana 20-21)

Tento úryvek jsem si vybrala, protože dává příležitost shlédnout typickou větnou stavbu celého díla. Obsahuje řadu přechodníků, které jsou v knize velmi časté. Zvláštní je také, jak autor používá protiklad – Panuj, Služ; Rozkazuj, Poslouchej….

Jan Amos Komenský

Narodil se 28. 3 1592 na Moravě.

Byl významným spisovatelem, humanistou, filozofem, teologem a zakladatelem moderní pedagogiky. Byl posledním, biskupem jednoty bratrské a politickým mluvčím české protikatolické emigrace. Studoval v Přerově na bratrské latinské škole a na německých protestantských univerzitách (v Herbornu a Heidelberku), poté působil jako učitel a kněz jednoty bratrské v Přerově a Fulneku.