3-Kafka na pobřeží - Haruki Murakami

Má alter ego Kluk, co si říká vrána: ten mu říká, že je nedrsnější 15letý kluk na světě a posiluje mu tím naději a sebejistotu na přežití

Pan Ošima: transexuální knihovník (Kómurova pamětní knihovnav Takamacu), inteligentní, miluje literaturu a hodně cituje, společenský, kamarád a rádce Kafky, spolumajitel chaty v horách (s bratrem)

Slečna Saeki: ředitelka knihovny, dáma, elegance, deprese <-- od mladého věku (14-15) měla přítele, kterého pak zabili (21 jemu), vzpomíná na něj, vyspí se s Kafkou a je to jeho máma (?)

Sakura: slečna, která pomáhá Kafkovi, bere ho jako ,,brášku“ (jeho sestra?), v bytě její kamarádky mu vyhoní, Kafka ji znásilní ve snu

Pan Nakata: inteligentní a nadaný jako dítě --> úraz --> hloupoučký, umí mluvit s kočkami --> hledač koček, vydá se splnit osud

Hošino: řidič kamionu, doprovází Nakatu a pomáhá mu --> změní se mu život, Nakata mu připomíná jeho dědečka

Johnie Walker: zabiják koček, z duší koček vyrábí flétnu, symbol příčiny smrti Kafkovo otce (skotská whiskey)/Kafkovo otec?

Plukovník Sandres: přízrak maskota KFC, navede Hošinu ke vstupnímu kameni

14. Děj:

Kafka Tamura (15let) žije se svým otcem, sochařem Koičim, v Tokiu. Matka se sestrou od nich odešly, ještě když byl Kafka malý. Kafka není jeho skutečné jméno, vybral si ho podle česko-německého spisovatele Franze Kafky (jeho pravé křestní jméno není odhaleno). Tamura má i své alterego „Kluka, co se mu říká Vrána“, sám se považuje za nejdrsnějšího patnáctiletého kluka na světě. Nesnáší svého otce, a proto od něj uteče na ostrov Šikoku do města Takamacu. Vydává se tak na velkou pouť – nejen daleko od domova, ale také se snaží poznat sám sebe. Otec ho již od dětství proklínal („zabiješ otce, znectíš matku, zhanobíš sestru“) a Kafka se z kleteb nedokáže vymanit, čím víc se snaží, tím je osudu blíže. V Takamacu tráví dny čtením v Kómurově pamětní knihovně, kde ho později zaměstná jeho rádce a kamarád, pan Óšima. Knihovník je transgender muž, který se narodil jako žena. Kafka poznává i ředitelku památníku slečnu Saeki, distingovanou padesátnici, která se utápí ve vzpomínkách na svého zemřelého milence. V mládí nazpívala singl „Kafka na pobřeží“, který se stal i díky zvláštní melodii hitem.

Paralelně s touto linií rozvíjí Murakami druhou, zdánlivě nesouvisející rovinu vyprávění o panu Nakatovi. Pan Nakata je zvláštní člověk, po nehodě v dětství ještě na konci druhé světové války ztratil vědomí a část své osobnosti. Už nikdy se nenaučil číst ani psát, zato však dokáže to, co málokdo, mluvit s kočkami. Ve svých šedesáti letech po vraždě Džonyho Volkra (Koičiho Tamury) vydává hledat, sám však neví co. V jeho pátrání mu pomáhá mladý profesionální řidič Hošino, kterému pan Nakata připomíná dědečka. Pan Nakata hledá vchodový kámen, který musí otevřít a poté zavřít. S pomocí Hošina kámen najde a cestu otevře.

Kafka si vydedukuje, že slečna Saeki je jeho matka a dívka Sakura, se kterou se potká v dálkovém autobuse, jeho sestra. Jestli je to pravda či ne, si čtenář může pouze domýšlet. Kafka se zamiluje do slečny Saeki, bydlí v knihovně a patnáctiletá Saeki se ve snu chodí dívat do jeho pokoje na obraz Kafky na pobřeží, který ji věnoval její milý. Kafka se nejprve intimně sblíží s patnáctiletým stínem slečny Saeki a nakonec i s tou skutečnou. Policie najde Kafkova otce mrtvého, vyhlašují pátrání po jeho nezletilém synovi a panu Nakatovi, který se sice k činu přiznal, ale nikdo mu nevěřil. Pan Óšima chlapce odveze na svou horskou chatu. V erotickém snu znásilní Sakuru, a tak se de facto naplnila otcova kletba. Kafka se vydává do lesa, kam mu majitel ovšem zakázal přístup. Najde dva vojáky ze druhé světové války, kteří hlídají vchod, a odchází s nimi do jiného světa. V něm se setkává se Saeki, která jej přiměje k návratu, dokud je vchod otevřen.