5. Němcová - Divá Bára
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
další díla:
Babička (1855)
V zámku a v podzámčí (1856)
Rozárka
O dvanácti měsíčkách
Princ Bajaja
období pozdního romantismu s prvky raného realismu (popisný realismus s prvky idealizace)
romantismus
důraz na cit
tvůrčí svoboda, bizarnost, nespoutanost
inspirace gotikou
důležitý je jedinec
realismus
kladen důraz na rozum a rozumové poznání
typizace postav
objektivní vidění
zobrazení reálného života bez přikrášlování
často zobrazení nižších vrstev
národní obrození
70. léta 18. století až 40. léta 19. století
velká společenské hnutí
reakce na germanizaci společnosti
cílem je vytvořit národní jazyk, připomenout tradice a historii
3 fáze NO – vrcholná
autorovi současníci:
Karolina Světlá – Vesnický román (1867)
Jan Neruda – Hřbitovní kvítí (1858)
Karel Havlíček Borovský – Tyrolské elegie (1852)
Gustav Flaubert – Paní Bovaryová (1857)
Edgar Allan Poe – Havran (1845)
+ Charles Dickens
+ Honoré de Balzac
+ Lev Nikolajevič Tolstoj
+ Nikolaj Vasiljevič Gogol
DĚJ:
Pastýř Jakub se na stará kolena ožení s rychtářovou dcerou Bárou, protože se k němu donesla pověra, že když zemře bez dětí, tak nepůjde do nebe. Po roce se jim narodila dcera, která dostala jméno po matce. Pár dnů po narození Báry se stala nehoda. Sousedka se přišla v pravé poledne podívat na mámu Báru a našla ji polomrtvou ležet pod komínem u ohniště. Když jí sousedky vzkřísili, dozvěděli se od ní, že když vařila oběd, tak ji okolo uší něco zašumělo, udělaly se ji mžitky před očima, začalo ji něco tahat za vlasy a stáhlo ji to na zem. Všichni tvrdili, že to byla polednice, tak šli zkontrolovat Báru, jestli ji polednice nevyměnila. Někteří říkali, že ano, někteří, že nikoli. Od té doby byla Jakubova žena nemocná a za pár let zemřela. Bára vyrůstala bez ženského vzoru, a tak trávila většinu času v přírodě. Byla úplně jiná než ostatní dívky. Byla silnější než kde, jaký kluk, nebojácná, odvážná. Kvůli její odlišnosti od ostatních děvčat, se ji začali lidé posmívat a ve spojitosti v polednicí ji začali říkat Divá Bára. Nejprve ji posmívání trápilo, ale pak už si na něj zvykla. Jeden z mála lidí, kteří ji měli rádi, byla Elška, dcera panny Pepinky a neteř pana faráře. Často si spolu hráli a povídali si. Na faře byla vítána, ale to se nedalo říci o kostelníkových, kde bydlel její kamarád Jozífek. Kromě Elšky a Jozífka měla Bára ještě věrného čtyřnohého přítele Lišaje. Nastal ale čas se rozloučit. Elška odjela k nemocné tetě do Prahy a Jozífka poslali do školy, aby se z něj stal páter. Bára se chodila často ptát na faru, jak se Elška má a jednoho dne se dozvěděla, že má teta nového lékaře, který ji vyléčil a ona se vrátí domů. Zprvu Bára Elšku nemohla poznat, protože hrozně zkrásněla, ale zanedlouho poznala, že je stejná jako dřív. Jednoho dne šli společně Bára a Elška házet věnečky do řeky, aby si přivolali ženichy. Zatím co Elšky věneček odplul po řece, ten Báry se zachytil na větvi. Elška se Báře zanedlouho svěřila, že si v Praze našla milého, lékaře její tety a že si s ním dopisuje v jistých šifrách, aby to panna Pepinka nezjistila. Panna Pepinka, se ale rozhodla, že Elšce najde ženicha a tím byl pan správce. Chodil na faru a dvořil se Elšce, ale jí se zdál odporný, tak se svěřila Báře. Rozhodla se Elšce pomoci, tak se převlékla za strašidlo. Nakonec byla odhalena a následně potrestána zavřením do kostnice. Bára se nebránila, protože se nebála. Přišel za ní Jakub s Lišajem a ustlali si před kostnicí. Bára celou noc přemýšlela nad svým životem. Nad tím, že by chtěla ležet v hrobě vedle maminky, ale také nad myslivcem, kterého už nějaký čas vídá na kraji lesa a zalíbil se ji. Ráno šel myslivec okolo kostnice a spatřil Jakuba. Přispěchal k němu a ptal se, proč je zde. Jakub mu řekl o Bářině trestu. Myslivec Báru vysvobodil, i když záchranu nepotřebovala a vyznal ji lásku. Zanedlouho se vzali a Bára i s otcem se přestěhovali do myslivny. Také Elška byla nakonec šťastná. Nemusela se stát správcovou ženou, protože přišel dopis od tety z Prahy a v něm stálo, že Elšce věnuje celé svoje jmění, pod podmínkou, že se Elška provdá za jejího lékaře Hynka, který ji vyléčil.