7. Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války

Druhý díl tohoto románu začíná cestou vlakem, kde Švejk samozřejmě také musí zapřičinit problémy. Stihne vrhnout špatné světlo na svého pána před člověkem, který jede zrevidovat jejich pluk, a také zatáhne za záchranou brzdu, což je důvodem jeho nuceného opuštění vlaku v Táboře – má zde zaplatit pokutu. Poněvadž veškeré peníze, jež mu věnuje postarší pán, který za něj zaplatí i drahami vyžadovanou částku, propije, vydává se ke svému pluku do Budějovic pěšky, ale zabloudí a bez dokladů je zadržen v jedné vesnici, kde ho místní policisté považují za ruského špióna. Proto ho po bouřlivé noci jeden z nich odvádí na okresní velitelství – tam ale mají o Švejkovi zprávu, a tak jej s doprovodem jednoho vojáka odešlou vlakem zase k Lukášovi, který ho celý nešťastný, že se jeho noční můra Švejk zase vrátila, posílá na tři dny do vězení za pozdní příchod k pluku. Regiment se brzy vydává na cestu do Uher do Királyhidy – Mostu nad Litavou, kde čeká na povel k přesunu na frontu. V tomto malém uherském městečku se Švejk také dokázal dostat do vězení, odkud byl spíše proto, že měl více štěstí než rozumu, brzy propuštěn. Pohnutkou pro jeho zatčení byla tentokrát patálie, kterou způsobil při předávání Lukášova milostného dopisu manželce jednoho místního mocipána – ten si ho totiž přečetl a začal běsnit, tak ho Švejk s jedním starým přítelem zmlátili. Na konci tohoto dílu mezi posádku prosakuje informace o brzkém odjezdu na frontu a Švejk kupodivu z vojenského sluhy povýší na ordonanc.

Místo: Praha, jižní Čechy, Uhry

Čas: začátek první světové války (1914)