8. Občanský průkaz - Petr Šabach

Daniel Pačes – „Daněk spolužák Petra a jeho kamarádů, kteří ho od začátku neměli rádi, tzv. ho prokoukli. Už od dětství se u něj projevují pokřivené charakterové vlastnosti. na kluky ze třídy donášel už od začátku. Stane se z něj policajt. Na konci knihy se stal ministrem. Myslím se, že je to člověk, který zneužíval své moci, aby uškodil ostatním.

Paní učitelka Pivoňková – má pochopení pro klukoviny, své žáky brání a ochraňuje. Našla Alešovi básničky, které měla vydat, ale nechala si je. Někdo na ni podal anonym a ona byla vyhozena ze školy.

Vlastní názor na knihu:

Musím se přiznat, že tato kniha mě velmi zaujala, jakým způsobem je napsána, a čím se zabývá. Kniha má schopnost Vás navodit do atmosféry tehdejší doby. Osobně, když jsem tuto knihu četla, vtáhla mě do děje a prostředí knihy. Zaujalo mě, že není psaná jako většina ostatních knih. V této knize se mezi stránkami setkáme i s básničkami nad, kterýma se člověk občas i zasměje. Kniha nám ukazuje, jaké bylo žít v totalitním režimu Československa a musím říct, že to teda žádný zázrak nebyl. Člověk si musel dávat na všechno bacha, jinak ho sebrali policajti. Tuto knihu si velmi ráda přečtu znova. Viděla jsem i filmovou podobu, která se mi také líbila, ale kniha byla podle mě lepší.

Stručný obsah díla:

Kniha charakterizuje život kamarádů Petr Šabach zde vypráví své zážitky i zážitky svých přátel, věčné střety s policisty a neustálé ukazování občanského průkazu - největší starost policistů, zda je mají u sebe. Kamarádi se účastní slavnostního předávání občanských průkazů a při podání ruky strážníkovi VB mu rozhazují klouby, čímž na sebe upozorní a je jim jasné, že od teď s nimi budou mít jen samé problémy. Museli občanský průkaz nosit stále sebou hned první den, si všichni natrhli stránku 13, což znamenalo, že nesouhlasí se současným režimem. Petr občanku někde zašantročil a teď s tím má problémy a Aleš si do ní napsal básničku. Zasedne si na něj jeden z příslušníků VB, strážník Rusňák, a při každé příležitosti je legitimuje. Ze spousty problému, které si kluci způsobí svými postoji, je dostane mladá učitelka Pivoňková, kterou kvůli Alešovým básničkám vyhodí ze školy. Kluci společně prožívají první lásky, zklamání, problémy. Petrova rodina se snaží emigrovat, ale někdo je udal a oni byli nuceni se vrátit. Kvůli tomu má celá rodina potíže. Ani jeden z kluků nechce jít na vojnu, a proto vymýšlejí a sbírají informace, jak se povinné službě vyhnout. Popelka ze sebe udělá idiota, když si čte Ferdu mravence a následně se pomočí, když na něho u odvodu křičí, dostane rok a půl odklad. Miťa chce dostat zápal plic, z horké vany si lehne do mrazu na sníh a následky nemoci po té umírá (selhali mu ledviny, chodil na dialýzu). Petrovi modrou knížku zařídí táta a jeho známy doktor. Popelka si chce nechat zlomit ruku od Aleše, což se jim vymkne z rukou a na vojnu jde jen Venca Popelka. Jedna z nejsilnějších pasáží je popis příběhu jednoho jeho kamaráda, který se rok po srpnu 1968 účastnil demonstrací a díky tomu se dostal do vazby a následně do vězení - na krutosti s jakou se s nimi zacházelo, by se nemělo zapomínat. Pak zde popisuje své stárnutí, práce a opakující se střet s policisty. Po roce 1989 si jde zjistit, zda o něm byl veden spis, dozví se, že byl - pod krycím jménem Šváb. Dozvídá se také, kdo na něj donášel - jeden z jeho přátel (možná by se hodilo to napsat do uvozovek). Kniha končí podepisováním jeho povídek, kde píše lidem věnování a maluje jim tam kytičky.