9. Erich Maria Remarque - Na západní frontě klid

DĚJ

Pavel Bäumer, německý student ve středoškolském věku, se spolu se svými spolužáky nechá na začátku knihy motivovat třídním profesorem a dobrovolně odchází bojovat v první světové válce ve jménu své vlasti. Je plný ideálů. Doráží do výcvikového tábora, kde se dostává pod velení Himmelstosse, který je nemilosrdně šikanuje. Šikana a buzerace jsou na denním pořádku, tvoří většinu programu. Když se však Pavel a jeho kamarádi dozvídají, že další den putují na frontu, přichystají pro svého cvičitele nemilé překvapení. Počkají si na něj, přehodí mu cíchu přes hlavu a zbijí ho.

Přichází samotná válka. Chlapci postupně ztrácejí své kamarády. Mezi padlými je např. i František, kterého postřelili do nohy. František zraněním podlehl a své krásné boty odkázal Mullerovi. Bitvy se střídají jedna za druhou. Po útoku následuje protiútok, hroby na starém hřbitově skýtají kvalitní krytí. I ve chvílích drahocenného klidu je nutné bojovat s krysami o chléb. Z jedné noční akce se jich do tábora ze 150 vrací 80.

Po prvním seznámení s frontou následuje odpočinek v táboře. Pavel se dozvídá, že pojede na měsíc domů, na dovolenou. Místo útěchy rodinného prostředí se mu však dostává pouze rozčarování. Matka trpí rakovinou, země začíná strádat a lidé vůbec nechápou, o čem mluví, když chválí Pavla za jeho válečné úsilí. Největší strach má však voják z toho, že se po válce nedokáže znovu zapojit do všedního života, že se začíná měnit. Svůj „odpočinkový“ měsíc završí návštěvou Františkovi matky, které odpřísáhne, že její syn zemřel rychle a netrpěl.

Během cesty zpátky na frontu se Pavel setkává se zajatými Rusy. Z jejich očí lze snadno vyčíst, že by raději padli v boji, než zde hlady. Jejich podmínky jsou strašné: hladoví a neskutečně trpí, ale není možné jim dát jídlo navíc, protože sami vojáci nemají co jíst. Po návratu se setkává se svou rotou. Dostávají novou výstroj a týden nacvičují parademarsch. Přijede císař. Absurdní divadlo nahrazuje opět válka. Během jedné akce, kdy jde na průzkum a ztratí se, zabije jednoho Francouze. Neskutečně trpí, protože svou oběť poprvé vidí jako člověka, který měl přání a sny. Aby se ochránil před šílenstvím, přechází opět k chladnému realismu a uvědomuje si nesmyslnost války, ale také to, že kdyby ho nezabil, zabil by on jeho.

Později dostává s družstvem příjemný úkol - hlídat bývalou vesnici se skladem proviantu. Mají povoleno sníst, co chtějí, pozice bude stejně opuštěna. Mladíci na chvíli zapomínají, kde jsou. Drahé pití, pečínky, doutníky. Náplast na duši i skvělá výplň kapes. Po překvapivém útoku však musejí prchat a jen těsně uniknou smrti. Se svým přítelem Albertem jsou postřeleni do nohy a za doutníkový úplatek jsou naloženi na vagón červeného kříže do Německa. Dostávají se však pouze do polní nemocnice, kde Albertovi amputují nohu. Ihned vyhrožuje sebevraždou, ale nakonec se smíří se svým údělem a novou protézou. Pavel se však po delší přestávce musí vrátit na bojiště. Drtivá většina jeho přátel je již mrtva, nebo umírají v jeho blízkosti. Nováčci jsou nasazováni do bojů i bez základních znalostí nutných k přežití. Jako poslední ze své třídy vzpomíná, co vše od začátku války prožil. Jak viděl muže bez dolní čelisti, který nemohl ani křičet o pomoc. Vojáka, který se snažil po pahýlech dobelhat do díry po granátu. Další nováček brzy sundal plynovou masku a v nemocnici doslova vyzvracel plíce. Přemýšlí i o kolujících zvěstech, že se blíží konec války. Ani v nich však nenachází žádnou naději. Neumí si představit, jak by se po tom všem dokázal vrátit domů, do normálního života. Nakonec zůstává pouze on a Katza, který umírá při zásahu střepinou, když se ho Pavel snažil donést do bezpečí.