ALBERT CAMUS - CIZINEC

2. část – Mersault je zatčen. Podstoupí několik výslechů. Svůj případ považuje za jednoduchý. Advokát ho ujistil, že z toho vyjde dobře, pokud nebude mluvit a nechá to na něm (bo se Mersault neumí přetvařovat). Kancelář soudce – snahaa zařadit Mersaulta do konvencí (zajímá ho ON a ne jeho ČIN). Mersault nepoleví ani při vytažení krucifixu -> je nazván Antikristem. Několik měsíců Mersault čeká ve vězení na soud. Marie ho navštíví, ale moc si nepovídají. Marie věří, že Mersault v pořádku vyjde z vězení. Ze začátku – myšlenky svobodného (pláž atd.) později myšlenky vězně (čekání na procházku na dvorku, advokáta). Zpočátku nechápe, proč nemůže kouřit -> pak mu dojde, že je to část trestu. Vzpomíná (vybavuje si nábytek). Nalézá zprávu o Čechoslovákovi – ve 25 letech odešel vydělat peníze, po čase se vrací a pronajímá si pokoj v hostinci své matky, netají se bohatstvím, matka s dcerou ho zavraždí, druhý den přichází jeho žena a oznamuje kdo byl záhadný boháč, obě spáchají sebevraždu. Po dlouhé době konečně soud. Veřejnost touží po smrti vraha. Vypovídají snad všichni. Není souzen jeden skutek, ale celá jeho osobnost. Zdá se, že je souzen proto, že se chová jinak, myslí jinak, než je běžné. Odsuzují ho za to, že když jeho matka zemřela zapálil si před ní cigaretu, krátce po její smrti byl s dívkou a šel na vtipný film, vytýkají mu, že nedal najevo lítost. Vytýkají mu, že nevěděl, jak byla stará a že ji dal do starobince (i když tam nakonec byla šťastná, a oni dva si už neměli moc co říct, neměl jí co nabídnout). I jeho chování na pohřbu je bráno jako necitlivé. Vypovídá Céleste – tvrdí, že je Mersault správný chlap a že zločin je neštěstí (Mersault má chuť ho políbit), Marie, Peréz, Salamano (řekl, že Mersault byl hodný na jeho psa), Masson (tvrdil že jde o čestného a slušného člověka), Raymond (tvrdí, že je Mersault nevinný), ředitel, správce starobince (vypovídá proti němu, později, když se ho Mersault zastane je mu vděčný). Neřeší se příliš okolnosti vraždy. Výjevy ze žaláře – autoreflexe – vnitřní komunikace se sebou samým, vcítění se do sebe. Ve vězení touží po ženách a předchozím životě. Po několikadenním líčení je rozhodnuto – Mersault je odsouzen k smrti (gilotinou). Žije v cele v naději na milost, a děsí se popravy, která může každou chvíli přijít. Uvažuje o smyslu života, o jeho absurditě. Přemýšlí, jak by změnil osud, aby mohl žít dosavadní život. Vzpomíná na příběh o otci – šel se jednou podívat na popravu, a celou cestu zpět zvracel (příběh mu vyprávěla matka, on otce neznal). Marie mu nepíše -> rezignuje („asi si našla jiného Mersaulta“). Setkává se s knězem, který mu chce odchod odlehčit. On však není víře v Boha nijak nakloněn. Kněz je mu nepříjemný a nudí ho. Doslova ho odmítá, bouří se proti Bohu.