ALBERT CAMUS - CIZINEC
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
ALBERT CAMUS – CIZINEC
ZÁKLADNÍ ÚDAJE O KNIZE
Číslo a místo vydání, nakladatel – 5. vydání, Garamond 2005
První vydání – 1942, Paříž
Překladatel – Do češtiny bylo toto dílo poprvé přeloženo roku 1947 (přeložil Svatopluk Kadlec), další překlad Miloslava Žiliny vyšel poprvé roku 1966 a pak znovu 1988 a 2005.
LITERÁRNĚ-HISTORICKÝ KONTEXT
EXISTENCIALISMUS
Filosofický a literární směr odvozený od slova existence (=bytí, jsoucno)
Reakce na tíživou dobu války a po válce
Vznikl po 1. světové válce v Německu a ve Francii
Vychází z podstaty člověka izolovaného od společnosti, soustředěného sám na sebe, na své vnitřní já, plné úzkosti, pocitu nesmyslnosti existence a vědomí toho, že smrt je nevyhnutelná
Jedinec je izolován, snaží se najít smysl života
Jean Paul Sartre
Francouzský filosof, spisovatel a dramatik, literární kritik a aktivista
1964 – Nobelova cena za literaturu – odmítl ji
Spisovatel nesmí dopustit, aby se z něj stala instituce
Hnus (román, 1938) – základní otázky – Jaký je smysl lidské existence? Co si má člověk počít se životem, který mu ve lživé měšťácké společnosti připadá absurdní
Zeď (sbírka novel, 1939) – jednání lidí v mezních situacích, hrdina titulní povídky španělský republikán chce po svém zatčení přivést fašisty na špatnou stopu a označí hřbitov za místo úkrytu svého přítele, absurdní souhrou náhod je, že je tam jeho přítel opravdu nalezen a zastřelen
O AUTOROVI
Albert Camus (7.11.1913-4.1.1960)
francouzský prozaik, dramatik, filosof a publicista
Narodil se v Alžírsku (bylo tehdy francouzskou kolonií), kde po otcově smrti na Marně vyrůstal v chudinské čtvrti. Žil s matkou (byla téměř hluchá) a nemocným strýcem.
V Alžíru Camus vystudoval filosofii
Roku 1934 se stal členem komunistické strany, kterou o rok později pro názorové neshody opustil.
Vystřídal několik zaměstnání, nakonec se ale začal věnovat literatuře – stal se novinářem. Jeho novinářská činnost vedla k vyhoštění z Alžíru, Camus odjel do Paříže, kde se zapojil do protifašistického hnutí odporu (byl přesvědčen, že dějiny jsou jen řada vražd a násilí). Pracoval v deníku Paris Soir.
V průběhu druhé světové války se věnoval především divadlu. Během druhé světové války publikoval v ilegálním časopise Combat. Po druhé světové válce začal být velmi aktivní v otázkách francouzské koloniální politiky v Alžírsku, kdy se stal jejím nesmiřitelným kritikem.
Spolu s J.P.Sartrem se stali hlavními představiteli existencialismu – sám Camus toto označení odmítal. Stejně tak si nepřál, aby byl pokládán za filosofa, avšak pozdější filosofické myšlení výrazně ovlivnil.
Roku 1957 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu.
Zemřel při autonehodě. Spisovatel Giovanni Catelli vytvořil na základě jednoho úryvku v deníku spisovatele Jana Zábrany teorii, že byl Camus ve skutečnosti zavražděn sovětskou tajnou službou KGB na příkaz ministra zahraničí Dmitrije Šepilova.
A. Camus se ve svých dílech soustředil na problematiku odcizenosti a vzpoury, často se u něj objevuje téma strachu ze samoty, hledá odpovědi. Jeho díla jsou reakcí na ztrátu tradičních hodnot a přesvědčení o nesmyslnosti a absurdnosti života. V celém svém díle hledá odpověď na otázku: