Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




Alois Jirásek-Psohlavci

DOCX
Stáhnout kompletní materiál zdarma (32,1 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.

Alois Jirásek: Psohlavci 1.Představení knihy: Historický román podle skutečných událostíNámět získal Alois Jirásek od svého přítele -lékaře Josefa Thomayera, rodáka z TrhanovaPříběh pojednává o chodské vzpouře nasklonku 17. století 2.Jazykové prostředky: Autor užívá archaismy a v přímé řeči chodské nářečí (bulačinu) 3.Literární druh a forma: Děj je psán chronologickyJedná se o epický příběh psaný er formou 4.Obsah knihy: Chodové měli od dob krále Jana Lucemburského zvláštní poslání -hlídat západní hranici s Bavorskem. Odjakživa byli svobodnými a nemuseli pracovat na panském.To se však obratem změnilo po bitvě na Bílé hoře r. 1620, tehdy Chodsko koupil rod Lammingerů za 56000 zlatých.Tím byl ale osud chodského lidu zpečetěn.Maximilián Lamminger přestal respektovat jejich posvátná privilegia a Chodům přikázal perpetium silentium = věčné mlčení a poslušnost.Několik let bylo na Chodsku skutečně hrobové ticho - ticho před bouří, protože lidská trpělivost netrvá věčně, a tak se Chodové proti nespravedlnosti vzbouřili.Náš příběh začíná na podzim, v listopadu. V Oujezdě na Kozinově statku vládne rodinná idyla. Hančí, Kozinova žena, má jako správná hospodyně doma čisto a útulno. Na peci leží obě jejich děti, malá Hanálka a šestiletý Pavlík. Jejich otec Jan si s nimi hraje. Za okny je nevlídno, ale v sedničce je příjemně teploučko. Rodinnou idylu přerušilo zaťukání na okenici. Na návštěvu, hyjtu, jak se na Chodsku říká, přišel Řehůřek Jiskra, dudák, taky z Oujezda, veselý chlapík, upřímný a pracovitý soused. Jen jedna věc ho trápila, že je pořád bezdětný, ačkoliv už je léta ženatý. Pánbůh jim ještě žádného potomka nenadělil, i když se se ženou Dorlou na děťátko tak těšili. I o tom se u Kozinů toho večera mluvilo. Hodinka návštěvy utekla velmi rychle a Řehůřek se musel rozloučit. Kozina si všiml, že naproti u matky ve vejminku se ještě svítilo. Všiml si, že v sedničce jsou dvě mužské postavy. Nevěděl, že je to jeho strýc Krištof Hrubý, rychtář z Draženova a oujezdský rychtář Jiří Syka. Kozina přemýšlel, kdo by to mohl být. Komu stálo za to se sem trmácet v takové nepohodě a nečase. U staré Kozinové se rozmlouvalo o majestátech. Krištof je přinesl své sestře, aby je u sebe ukryla, protože u něho byly pergameny v nebezpečí. Zajímala se o ně vrchnost. Stará Kozinová slíbila, že je pečlivě schová.Ráno se synovi ale ani slůvkem nezmínila, kdo byl u ní večer na návštěvě. Nevěřila svému synovi a nemohla se smířit s tím, že se tak po svatbě změnil a že ve jménu své rodiny tak rychle sklonil před vrchností hlavu a chodil robotovat. Jana matčina nedůvěra a opatrnost trápila. Připadal si jako zbabělec. Vadilo mu, že matka na něho vrhá vyčítavé pohledy, jako kdyby to, že je vzorným manželem, otcem a hospodářem bylo v životě málo…Měl pocit, že i ostatní z vesnice na něho takto hledí. Postěžoval si Řehůřkovi, že si připadá jako baba zbabělá, když mu ani vlastní matka nedůvěřuje.Situace se ale změnila ve chvíli, kdy se Kozina dozvěděl od starého Matěje Příbka, že mu chtějí porazit na pomezí starou košatou lípu. To se v něm zpěnila chodská nepokojná krev a vydal se hned lípu bránit.Běžel, co mu síly stačily a skutečně na Houvězdu našel tři muže - trhanovského správce a dva nádeníky, kteří se pilou pokoušeli lípu porazit. K lípě se už sbíhali lidé, aby na vlastní oči viděli to nové násilí panské zvůle. „Hdo vám tuto dovolil?“ „Žádný, Vrchnost to poručila,“ odbyl ho správce, vystavuje důrazně to slovo „poručila“, pak obrátiv se k pacholkům zkrátka kázal: „Řezejte dál-„ „Hani nehnete!“ rozkřikl se Kozina. Postava jeho vzpřímivší se jako by vyrostla. „Já jsem tu vrchnost, já jsem tu pán.Tuto je můj strom, moje půda. Tu míli můj táta ha děd i praděd…“ „A ty jí mít nebudeš! Našlo se v písmách, že to pole patří vrchnosti!“ Kozina se však ohradil, že je v právu a že chodská privilegia jsou zapsána navždy v majestátech. Došlo k potyčce, a kdyby se neobjevil Matěj Příbek, Bůh ví, jak by to s Kozinou dopadlo. Strhla se bitka a panská čeládka vzala raději nohy na ramena. Za chvilku bylo klidno a lípa uhájena, ale ne na dlouho. Stará lípa na hlinovatkách byla přece jen poražena. Doma se to dozvěděli ještě dříve, než s tou novinou došel samotný Kozina. „V tu chvíli již stará lípa na hlinovatkách nestála. Panská čeleď vrátivší se, když Chodové odešli, porazila ji. Že pak se už soumrak ukládal, nechali věkovitý strom na zemi. Ležel tu jako poražený obr a po celou moc bylo slyšteti jeho hluboké vzdychání s lkaní…“ Ta událost nemrzela jenom Kozinu. I u Příbků bylo hodně zasmušilých dnů od okamžiku, kdy byla lípa poražena. Matěj Příbek bydlel také v Oujezdě. Pocházel ze selského rodu, ale ne příliš majetného. Byl to dobrý a pracovitý člověk. Na statku s ním bydlel ještě jeho otec, stařík, který už mnoho sil neměl. Přesto se radoval ze života a těšil se hlavně ze své krásné vnučky Manky. Ta se zahleděla do mladého Šerlovského. Ten k nim na statek s otcem často chodil a jejich láska byla všem jasná, čekalo se na jejich ohlášky, aby mohla být svatba. Moc jim to slušelo. Mladý Šerlovský byl slušný člověk, a proto starý Příbek s Mančinou láskou souhlasil. Situace s panstvem se zostřila od těch dob, kdy Kozina lípu na svém pozemku hájil. Lamminger vyslal vojsko do chodských vesnic s jasným poselstvím - chodský lid bude robotovat na jeho polnostech, nahánět zvěř v lesích při honech. Vojáci prohledávali chalupy a hledali chodské majestáty- I do Oujezda přijeli. Ti nejzpupnější byli zajati -Jan Kozina, Matěj Příbek, rychtář Syka a dudák Řehůřek Jiskra Byli odvlečeni na rychtu a svázáni provazy. Mladá Kozinová šla prosit o milost. Když se se starou Kozinovou vrátily domů do Oujezda, ve světničce i na vejminku našly hotovou spoušť -truhlice vypáčená a chodovské majestáty pryč… Vojáci je našli a odnesli.Mezitím Příbek, Syka a Kozina byli odvlečeni do šatlavy v trhanovském zámku. Majestáty Lamminger před nimi vlastnoručně spálil, spolu s nimi i chodský prapor. Myslel si, že tím nad Chody zvítězil. Ten večer měl mimořádně dobrou náladu. Na rebel

Témata, do kterých materiál patří