Alois Jirásek-Psohlavci

„Hdo vám tuto dovolil?“

„Žádný, Vrchnost to poručila,“ odbyl ho správce, vystavuje důrazně to slovo „poručila“, pak obrátiv se k pacholkům zkrátka kázal:

„Řezejte dál-„

„Hani nehnete!“ rozkřikl se Kozina. Postava jeho vzpřímivší se jako by vyrostla.

„Já jsem tu vrchnost, já jsem tu pán.Tuto je můj strom, moje půda. Tu míli můj táta ha děd i praděd…“

„A ty jí mít nebudeš! Našlo se v písmách, že to pole patří vrchnosti!“

Kozina se však ohradil, že je v právu a že chodská privilegia jsou zapsána navždy v majestátech. Došlo k potyčce, a kdyby se neobjevil Matěj Příbek, Bůh ví, jak by to s Kozinou dopadlo. Strhla se bitka a panská čeládka vzala raději nohy na ramena. Za chvilku bylo klidno a lípa uhájena, ale ne na dlouho. Stará lípa na hlinovatkách byla přece jen poražena. Doma se to dozvěděli ještě dříve, než s tou novinou došel samotný Kozina.

„V tu chvíli již stará lípa na hlinovatkách nestála. Panská čeleď vrátivší se, když Chodové odešli, porazila ji. Že pak se už soumrak ukládal, nechali věkovitý strom na zemi. Ležel tu jako poražený obr a po celou moc bylo slyšteti jeho hluboké vzdychání s lkaní…“

Ta událost nemrzela jenom Kozinu. I u Příbků bylo hodně zasmušilých dnů od okamžiku, kdy byla lípa poražena. Matěj Příbek bydlel také v Oujezdě. Pocházel ze selského rodu, ale ne příliš majetného. Byl to dobrý a pracovitý člověk. Na statku s ním bydlel ještě jeho otec, stařík, který už mnoho sil neměl. Přesto se radoval ze života a těšil se hlavně ze své krásné vnučky Manky. Ta se zahleděla do mladého Šerlovského. Ten k nim na statek s otcem často chodil a jejich láska byla všem jasná, čekalo se na jejich ohlášky, aby mohla být svatba.

Moc jim to slušelo. Mladý Šerlovský byl slušný člověk, a proto starý Příbek s Mančinou láskou souhlasil.

• Situace s panstvem se zostřila od těch dob, kdy Kozina lípu na svém pozemku hájil. Lamminger vyslal vojsko do chodských vesnic s jasným poselstvím - chodský lid bude robotovat na jeho polnostech, nahánět zvěř v lesích při honech. Vojáci prohledávali chalupy a hledali chodské majestáty- I do Oujezda přijeli. Ti nejzpupnější byli zajati -Jan Kozina, Matěj Příbek, rychtář Syka a dudák Řehůřek Jiskra Byli odvlečeni na rychtu a svázáni provazy. Mladá Kozinová šla prosit o milost. Když se se starou Kozinovou vrátily domů do Oujezda, ve světničce i na vejminku našly hotovou spoušť -truhlice vypáčená a chodovské majestáty pryč… Vojáci je našli a odnesli.

• Mezitím Příbek, Syka a Kozina byli odvlečeni do šatlavy v trhanovském zámku. Majestáty Lamminger před nimi vlastnoručně spálil, spolu s nimi i chodský prapor. Myslel si, že tím nad Chody zvítězil. Ten večer měl mimořádně dobrou náladu. Na rebelanty čekal výprask lískovkou a pak byli propuštěni domů. Cítili se velmi poníženě, i když ani nehlesli a byli velmi stateční. Doma se dozvěděli, co se stalo. Naštěstí stará Kozinová statečně uhájila dva nejdůležitější majestáty. Schovala je za ňadry.

• „Nu ,tuty nám huž páni nevezmú,“ dodala rozhodně a pohlédla na listiny na stole před ní ležící.

• „Nevezmú!“ opakoval její syn.

• Počátkem zimy vypravili Chodové deputaci do Vídně k císaři. Po čase dostali dopis od měšťana Justa, že jejich věc bude zkoumat císařská komise a je naděje, že budou chodská práva uznána. Chodové se radovali, jen Matěj Příbek věřil raději více síle chodských zbraní.

• Odpověď přichází z Vídně k Lammingerovi. Svolává sedláky do Trhanova a tam jim je před zámkem přečten rozsudek, že jejich práva pozbyla platnosti a že se musí podrobit vrchnosti.

• Chodové se začali bouřit a Kozina je uklidňoval, že se musí ověřit platnost rozsudku.

• Další deputaci do Vídně vede Jiskra - měla ověřit pravdivost Kozinova tvrzení. Po návratu oznámil, že císař celou věc přeložil k apelačnímu soudu do Prahy. Tam byli pozváni zástupci Chodů v čele s Kozinou. Každého zvlášť vyslýchali. Kozina se projevil jako neohrožený řečník.Lamminger posílá na Chodsko vojsko. Dochází k ozbrojené srážce, v níž zahynul praporečník Matěj Příbek. Všechny ženy s dětmi a starci a tařenky, kdo mohli, utekli do lesů. Byla to statečná bitva Chodů proti přesile. Morální podporou byl jejich prapor, který nesl Matěj Příbek. Po tom zmatku, křiku a nerovném boji zůstala řada zraněných. Mezi nimi i mrtvý…Matěj Příbek…

• „Starý Příbek kleče skláněl k synovi svou bělovlasou hlavu. Slzy se řinuly starcovi z očí.

• Nebědoval, jenom bolestně sténal a vzdychal. Vojáci, kteří své zraněné druhy odnášeli, se až zastavovali nad tou skupinou, naslouchajíce nářku statného zlatovlasého děvčete:

• „Hou vej, hou vej, zlatej dobrej táta!Panenko Marjá, co pak si íčko bez vás počnem? Ha můj dědečku strarostlivej, dyť tu leží váš syn -můj zlatej táta!“

• Chodové jsou postupně pochytáni, uvězněni a musí chodit na panská pole v řetězech.

• Manka si zoufala, ztratila svého milovaného otce a i svého milého, mladého Šerlovského, ten byl sice živý a zdravý, ale nemohl na Chodsku zůstat, skončil by ve vězení, odešel do Bavor a jí se o to víc stýskalo…Hůře ale na tom byla mladá Kozinová.

• V Praze u apelačního (odvolacího) soudu neuznali chodská práva a vyžadovali, aby Chodové podepsali jejich neplatnost. Podepisují a jsou propuštěni všichni kromě Koziny a jeho strýce, starého draženovského rychtáře Krištofa Hrubého. Lamminger žádá, aby byli předáni hrdelnímu soudu do Plzně. Krištof Hrubý ve vězení onemocní, chřadne a umírá. Dávají ho načas do cely ke Kozinovi. Je to pro ně velmi smutné shledání. Starý Chod si do poslední chvíle zachoval jasnou mysl. Pomodlil se pak se svým synovcem a pokojně zemřel.

• Hančí věděla, že je s Kozinou zle, a tak se pokusila ještě o zoufalý čin. Šla osobně prosit mužovu milost na trhanovský zámek. Paní Lammingerovou obměkčila,Lammingera však NE…

• Vrátila se s nepořízenou a navíc se studem v srdci, že se tak ponížila.

• Nastal podzim r. 1695 a Kozina věděl o rozsudku hrdelního soudu. Čekala ho poprava.

• Hančí s dětmi a s matkou ho poslední týden mohla navštěvovat. Bylo to smutné shledání plné bolesti.

• Pak přišel den popravy. 28. 11. 1695 se museli této hrozné události všichni Chodové povinně zúčastnit. Kozina jde na popraviště vzpřímený a hrdý. Vyzve Lomikara na boží soud. Do roka ha do dne!

• Tak se také stalo. Lamminger skutečně přesně za rok zemřel na mrtvici.

• Kozina byl po své smrti považován za svatého….