Alois Jirásek-Staré pověsti české

O staré Praze (soubor pověstí)

Císař Karel IV. se s láskou pustil do budování nové Prahy. Výstavbu nového kostela zadal mladému, odvážnému staviteli. Nikdo nevěřil jeho smělým plánům, i sám stavitel přestával věřit a začal mít strach. Upsal se tedy ďáblu, který postavil kostel tak stavebně odvážný, že jej všichni obdivovali. Stavbu však zaplatil mladý stavitel ďáblu svým životem.

I nový most začal císař Karel IV. budovat – na jeho stavbu sváželi vejce z celé země. A když přišla bída a nouze, začal Karel IV. stavět tzv. hladovou zeď – aby dal lidem práci a jídlo.Když císař Karel IV. zemřel, truchlila pro něj celá zem.

Jeho syn, Václav IV., se stal novým českým králem. Liboval si v zábavě a zvláště si oblíbil kouzelníka Žita, který vyváděl různé kousky pro jeho obveselení. I německé kouzelníky dokázal Žito svým uměním a vtipem překonat.

Václav IV. však začal svou vládu povážlivě zanedbávat. A tak si udělal řadu nepřátel, kteří jej dokonce zajali. Pomocí statečné lazebnice se podařilo Václavu IV. ze zajetí prchnout. Začal však být vznětlivý a nedůvěřivý, až nakonec ze zlosti dostal mrtvici a zemřel.

Mistr Hanuš vytvořil pro Staroměstskou radnici unikátní orloj – radní jej však, aby nevytvořil někde jinde lepší, nechali oslepit. Nebohý mistr pak jen chřadl. Nechal se přivést k orloji, sáhnul do něj, a orloj se zastavil. Nastalo všeobecné zděšení, nikdo kromě mistra Hanuše nemohl orloj zase opravit – Mistr však náhle zemřel.

Král Vladislav začal obnovovat pražský hrad, který zpustl po husitských válkách. Nechal vybudovat novou okrouhlou věž, v níž bylo vězení. Prvním vězněm byl neoprávněně odsouzený Dalibor z Kozojed. Po něm se věž začala jmenovat Daliborka. Aby si ukrátil dlouhé chvíle, hrál Dalibor ve vězení na housle. Mnoho Pražanů chodilo pod věž a poslouchalo jeho krásnou hru. Nakonec byl Dalibor odsouzen k trestu smrti a popraven.

Židovské město bylo místem, kam byli vykázáni Židé, aby nežili společně s ostatními. Zažilo mnohé ústrky i vražedné pogromy, nejhorší roku 1389.

Rabbi Jizchak se vracel jednoho dne do Prahy. Po cestě potkal trpaslíky, jak plní měšce zlatem a stříbrem. Snažil se zjistit, pro koho tuto práci dělají, dostal však jen odpověď, že ten poklad bude předán, až se vdá jeho dcera.I nedalo to rabbimu spát. Obratnou léčkou narazil na chudého chlapce Maizla, o kterém byl přesvědčen, že on je ten vyvolený. Začal se tedy o něj starat a nakonec mu dal i svou dceru za manželku.Ale poklad stále nikde. Dohnal tedy manžela své dcery k odchodu z jeho domu. Maizl se však neztratil. Převzal po své matce obchod a záhy velmi zbohatl. Stále měl dobré srdce a ze svého přepychu dával i těm nejchudším. Jednou půjčil chudému sedláku a ten mu dal za jeho dobrotu starou železnou truhlu a zmizel. Když ji Maizl otevřel, nevěřil vlastním očím – byla plná zlata a stříbra. Maizl nechal za část pokladu postavit novou synagogu. Rabbi pochopil, že se naplnilo to, nač celá léta čekal, a s Maizlem se smířil.