Babička

B. Němcová – Babička

Podtitul: Obrazy z venkovského života
Literární druh: epika
Literární žánr: povídka
Prostředí: venkov na Starém bělidle u zámku Ratibořice
Doba: 19. století
Téma: babička

KOMPOZICE:

1. linie: Babička a její rodina

Hlavní postavy:
BABIČKA - Magdaléna Novotná; zbožná, pracovitá, zásadová, spravedlivá, upřímná, dokonalá
BARUNKA - Božena Němcová; autobiografické prvky, idealizace, vnučka Magdalény Novotné, nejstarší vnučka

Vedlejší postavy:
VNOUČATA - Adélka, Jan, Vilím; všechny děti měla babička moc ráda, avšak nejvíce přilnula k nejstarší Barunce
TEREZKA PROŠKOVÁ - dcera babičky; poskytla babičce přístřeší, a babička jí na oplátku pomáhala s výchovou dětí a prací kolem domu
JAN PROŠEK - manžel Terezky; mluví jen německy
SULTÁN, TYRL - psi

Další postavy:
Myslivec, mlynář, Kudrnovi...
HOSPODA - Míla, Kristla
ZÁMEK - kněžna Zaháňská, slečna Hortenzie; bydlely na panství, kde pracoval pan Prošek; babičku si velice oblíbily a často se vzájemně navštěvovaly

Samostatná epizoda:
Příběh Viktorky - Viktorka pocházela z bohaté rodiny, avšak zamilovala se do vojáka, jenž ji uhranul. Z nešťastné lásky se později zbláznila a její život končí, když ji při bouřce zasáhne blesk.

2. linie: Zvyky a obyčeje na venkově

Jsou zde popsány zvyky po celý rok (Velikonoce, Vánoce, ...).

• chronologie

• retrospektiva: babička vzpomíná na svůj život, svého manžela, na lidi, s nimiž se setkala před příjezdem na Staré bělidlo

• idealizace: babička nemá špatnou vlastnost, radí i paní Kněžně

• kontrast: mladá generace X babička; prostí X zámečtí lidé

JAZYK:

Používání archaismů, přirovnání, metafor, odborných výrazů, přechodníků, přívlastků, odborných výrazů (lilium martagon = lilie zlatohlavá), nepřímé charakteristiky, dlouhých souvětí i časté přímé řeči; také přeházený slovosled.

CITÁT Z KNIHY:

"Šťastná to žena."

STRUČNÝ DĚJ:

Kniha popisuje život babičky, která se přistěhuje z podhorské vesničky ke své dceři Terezce. Ta bydlela v osamělém stavení, kterému se říkalo Staré bělidlo. Společně se svým manželem Janem vychovávali čtyři děti - Adélku, Vilímka, Jana a Barunku. Okolo stavení byla spousta domácího zvířectva a nechyběli ani psi Sultán a Tyrl. Babička pomáhala dceři s prací v domácnosti a kolem stavení. Věnovala se svým vnoučatům, vedla je ke skromnosti, vychovávala je podle starých zvyků a učila je víře v náboženství. Barunka si s babičkou rozuměla a velice si jí vážila.

Knihou se prolínají babiččina setkání s kněžnou a se slečnou Hortenzií, které mají babičku velice rády. Často naslouchají jejím vyprávěním a v mnohých situacích s jejím názorem souhlasí.

Vnoučata i Barunka odcházejí na studia, babička pomalu stárne a onemocní. Všechny děti včetně Barunky se vrací na Staré bělidlo, aby se s babičkou naposledy rozloučily. Celé údolí zaplakalo nad smrtí babičky.